Facebook
Instagram
František Peterka byl odjakživa aktivní sportovec. Díky své figuře mohl hrát třeba gangstera v komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku, nebo Krakonoše ve slavných Krkonošských pohádkách. Zajímavé je, že když tento filmový silák vzpomínal na dětství, bylo to plné emocí a citu.
Na svět přišel 17. března 1922 v Praze a sudičky mu sice daly do vínku sportovní nadání a sílu, ale rovněž i herecký talent. Původně se chtěl stát učitelem tělocviku či vzpěračem, a také rád kreslil, ale osud ho nakonec nasměroval na hereckou dráhu. Zemřel 25. listopadu 2016 v 94 letech.
Dětství Františka Peterky
První vzpomínky budoucího herce se vážou k probouzení. Co si pamatoval, tak kdykoliv jako malé dítě ráno otevřel oči, maminka uklízela nebo zatápěla na plotně. Pak si k němu lehla nebo sedla na kraj postele a začala mu zpívat písně Po starých zámeckých schodech a Když jsem jel do Prahy pro hrách. Dojatý malý František se vždycky rozplakal.
„A když mne maminka ukonejšila, jako každé dítě jsem chtěl ještě jednou a zase plakal, maminka pochopitelně tohle nechtěla a musel jsem slíbit, že už nebudu. A já sliboval a plakal. A maminka si říkávala: ‘O jé, chlapče, ty to budeš mít jednou v životě těžký.’ Ale tohle mi prozradila mnohem, mnohem později, v dospělosti," vzpomínal František Peterka v autobiografii nazvané jednoduše Zpověď.
František Peterka objevuje kino
Františkova sestra Miluna byla o deset let starší, ale stejně ho brala do své dětské party. A také do kina, kde jako malý viděl slavné filmy Intolerance (1916) nebo Ben Hur (1925). Těžko říct, co si z toho odnesl, protože tehdy ještě nechápal rozdíl mezi filmem a skutečností. Dokazuje to i následující historka. Sestra s ním pravidelně chodila do dětského divadla, kde účinkovaly i baletky. A jedna z nich se mu moc líbila.
„A tak mě sestra jednou o přestávce odvedla ke dveřím vedle jeviště, co bylo dál, si už nepamatuju. Ale pak se přede mnou zjevila ona. To bylo něco tak krásného, takhle blízko ji vidět, a také mi podala ruku, něco říkala a smála se. Jenomže to si Milunka na sebe upletla bič. Příště v biografu, kde měli vedle promítacího plátna taky dveře, jsem chtěl, abychom šli za Fredem Thompsonem a jeho koněm Silverem Kingem..." dodal Peterka.
Jindy zase obrečel koně, kterým ve filmu s indiány hořela ohrada. To byl v kině s rodiči, kteří s ním museli odejít, protože se nedal utišit. O týden šel do kina znovu, a když uviděl, že koně v ohradě jsou v pořádku, odlehlo mu. Pak doma všem opakovaně vykládal, že se jim opravdu nic nestalo...
František Peterka a Tomáš Garrigue Masaryk
Silné vzpomínky má také na tatínka, který ho zásoboval krabičkami s vojáčky, rytíři, koníčky a zápasil s ním doma na podlaze. Říkal mu "ty kluku taliánská". S tatínkem několikrát potkali prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, který se běžně na ulici zastavoval a mluvil s lidmi.
„Tatínek vždycky smeknul klobouk, to jsem ještě nevěděl, že se tomu říkalo buřinka, trošku se uklonil a řekl: ‘Uctivý služebníček.’ Té čepičce, kterou ten pán měl na hlavě, když jezdil na koni, se později říkalo masaryčka. No a tenhle pán jenom dvěma prsty zasalutoval, teď už samozřejmě s sebou neměl koně, ale tenkrát jsem se asi na to musel zeptat tatínka, kdo byl ten pán, já jsem ho nepoznal..." vzpomínal Peterka.
Zdroje informací:
František Peterka: Zpověď
Wikipedia.org: František Peterka
