Iveta (31): Oslava tatínkových šedesátin začala hodně nepříjemnou nehodou. Nakonec to byly ty nejkrásnější narozeniny

Když měl mít můj tatínek šedesát, dlouho jsme s maminkou a sourozenci plánovali, jak jeho kulatiny oslavíme. Jenže člověk míní a život mění, takže plány neplány, všechno bylo úplně jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Šimon (24): Byl jsem zapomenutým synem a na většině oslavách chyběl. Pak jsem jednu uspořádal sám a dozvěděl se pravdu

Jsme rodina, která ráda slaví

V naší rodině se hodně slaví. Jsme tři sourozenci, máme mámu a tátu, a ještě dvě babičky a dědečka. A už i tři malé cvrčky, vnoučátka našich rodičů. Takže je pořád co slavit. A protože se téměř všichni narodili na jaře a v létě, posedíme vždycky na zahradě. „Měli bychom si konečně koupit gril!“ znělo, když jsme seděli pod ořešákem nad dortem a jednohubkami naposled, ale zase k tomu nedošlo. Bavíme se i bez grilu náramně, děti jezdí kolem nás na tříkolkách a všichni jsou šťastní.

Mohlo by Vás zajímat:

Patricie (31): Kolega mi tak lezl na nervy, že jsem chtěla v práci skončit. Můj vztah k němu změnila až narozeninová oslava

Lustr se rozletěl na tisíc střepů

Tedy ne úplně všichni, náš tatínek je tak trochu cholerik, takže občas do oslav – a nejen do nich – vnáší nervozitu. Snažíme se ho vydýchat nebo si z jeho negativních poznámek nic moc nedělat. „Vyslechni ho a odkývej mu cokoli,“ radí naše maminka taktiku, kterou s úspěchem praktikuje už skoro čtyřicet let. Náš tatínek je také jediný, který se narodil v zimě, konkrétně začátkem února, kdy je venku většinou sníh a nevlídno – a tak jeho narozeniny slavíme v našem obývacím pokoji, kde máme velký rozkládací stůl. K němu se namačkají dospělí a děti mají malý stoleček se židličkami.

Už kvůli malému prostoru se objevuje nervozita, kterou vnáší především tatínek. Má velitelské sklony a tohle je pro ně ho ideální příležitost, jak nás všechny zorganizovat. „Ty budeš sedět tady a ty tamhle,“ diriguje nás. No a při poslední akci, kterou byly právě jeho šedesátiny, se rozhodl v rámci organizace přehodit jednu židli na druhou stranu stolu. A břink! Skleněný lustr, který byl ještě navíc památeční, se rozletěl na tisíc střepů! A všechno sklo napadlo na sváteční stůl, na dort, zákusky, chlebíčky i do velkého hrnce s gulášem, který na něm maminka před pěti minutami postavila.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (47): Kývající se lustr a zvláštní sen mě přesvědčily, že existuje něco mezi nebem a zemí

Dostali jsme geniální nápad

Umíte si představit, co se dělo pak? Děti ječely, ženy plakaly, tatínek křičel a dědeček se krčil skoro pod stolem. „Co budeme dělat?“ lamentovali všichni unisono. „Máme po oslavě!"

Neměli jsme. My tři sourozenci, já a moji bráchové, jsme to vzali do rukou. „Uděláme si táborák!“ prohlásili jsme a vyběhli na zahradu. Z dřevníku jsme nanosili dřevo, které bylo míněno do krbu v domě, ze skalky čmajzli kameny a z kůlny vytáhli zahradní židle. „A do kožichů!“ zaveleli jsme! A já jsem pak utíkala do nejbližšího supermarketu, abych koupila věnec špekáčků a medovník.

Tatínek se uklidnil a posléze jsme se shodli, že to byly ty nejkrásnější narozeniny, jaké jsme zažili, takové, které nikdo nevymyslí. I když úklid skla a zničeného jídla nebyl žádný med, ale na druhou stranu jsme si říkali: „Aspoň máme co vyprávět svým potomkům!“

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (34): Moje kamarádka se hodně opila a přiznala mi strašnou věc. Nevím, jak s tím naložit