Facebook
Instagram
Narození dítěte je velký zásah do života páru a nelehký porod tomu moc nepomáhá. Žena se často dostává do situace, kdy má pocit, že za všechno zlé může její manžel a na to dobré zapomíná.
Porod může být krásný, ale i nervy drásající. Vím, že záleží na úhlu pohledu, nicméně moje žena se rozhodla, že pro ni to nic krásného nebylo. Odmítá nejen sex, ale i mě jako člověka a svého partnera.
Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o sexu
První manželství bylo ze začátku hezké
Dítě jsme s mojí současnou ženou chtěli, i když já sám
mám z prvního manželství už dvě téměř dospělé děti. Tehdy jsme oba byli mladí a mít rodinu nám připadalo naprosto přirozené. U porodů jsem nebyl. Před
více něž dvaceti lety se to ještě tak moc nenosilo a moje tehdejší manželka to
ani nevyžadovala. Svěřím se s intimitou – už pár dní po porodu obou synů
jsme se mazlili a žena mě uspokojila ústy. Nevyžadoval jsem to, ale bylo to
milé, jak by ne… Vždyť jsme se milovali celou duší!
Nelehký porod všechno změnil
Moje první manželství se po letech rozpadlo – a podotýkám, že ne mou vinou, tak nějak jsme za to mohli oba. Dva roky na to jsem potkal svou současnou ženu, mně táhlo už na padesát, jí bylo téměř čtyřicet. Ona sama děti neměla a chtěla je. „Samozřejmě,“ přitakal jsem, „budeme mít dítě!“ To jsem ovšem netušil, co mě čeká. Už během těhotenství se chovala jako královna a po porodu, který trval skoro dvacet čtyři hodin, absolutně ztratila zájem o sex. Hrozně moc vyváděla včetně hlášky: „Chlapa nechci nikdy už ani vidět!“
Byl jsem u porodu s ní a moc se mi to nelíbilo, i když jsem na sobě nedal nic znát. Bylo velice nepříjemné, že svoji bolest koncentrovala do vzteku na mě. Jako kdybych za něco mohl! Když se narodil malý Honzík, ani nestála o to ho vidět. Porod ji vyčerpal a několik dní trvalo, než přijala roli matky.
Marně jsem se snažil
Když jsme přišli domů, choval jsem se vzorně, ale nebylo to nic platné. Pořád na mě měla takový zvláštní podvědomý vztek – že ji to bolelo a mě ne. Vztah mezi námi se časem urovnal, ale nechce se se mnou milovat. Ani o něžnosti se nesnaží. Pro klid v rodině se k tomu dvakrát přinutila, ale nic z toho neměla, protože se ani nijak zvlášť o vlastní orgasmus nesnažila. O syna se stará jako každá matka, ale mně se zdá, že nejenže ji nezajímá sex, ale ani já a náš společný život.
Psycholog, ke kterému jsem na zapřenou zašel, prohlásil: „Chce to čas.“ A dodal: „To, že vaše žena získala odpor k sexu a k něžnostem není zas tak úplně nenormální. Pravděpodobně patří k matkám, které se s novou rolí sžívají postupně a stejně tak dlouho jim trvá, než do svého hájemství pustí muže, protože ten je pro ně nějaký čas „trubcem“, do určité míry nepotřebným.“
Nezbývá mi než věřit, že postupem času bude bariéra, která se mezi námi vytvořila, pryč. Je to jen na mně, protože moje žena jakoukoli pomoc zvenčí odmítá, s tím, že není třeba. A tak učiním poslední pokus. Začnu pomalu, třeba jen popovídáním, než dojde k pohlazení, držení se za ruce a pak, jak věřím, snad i k sexu. A snad se dny, kdy jsme se opravdu milovali, vrátí k nám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Související články
