Jana (32): Hádka na parkovišti mi stála za to. Nesnáším, když se někdo chová bezohledně

Nestěžuji si, jen mi vadí bezohlednost lidí. V dnešní době není nikomu nic svaté. Každý se chová tak, aby měl z toho prospěch jen on sám.

Mojmír (59): Parkování na sídlišti je horor. Dokonce může zničit i manželství

Parkování v obchodním domě je bez pravidel

Už několikrát se mi stalo, že jsem v podzemním parkovišti obchodního domu viděla frajera v drahém automobilu, jak zaparkoval na parkovacím místě určeném pro invalidu. Dívala jsem se na řidiče. Evidentně to byl zdravý člověk. Zaparkoval svou černou káru co nejblíže vchodu do obchodního domu, svižně vystoupil z automobilu a pružnou chůzí vyrazil nakupovat.

Tento člověk zabral parkovací místo někomu, kdo by ho nutně potřeboval. Někomu, kdo má tělesné postižení a kvůli bezohlednému člověku bude muset parkovat někde daleko. Ale hlavně že týpek stojí blízko vchodu. Štve mě, že tato parkovací místa nejsou kontrolována policií. Určitě by to přispělo k tomu, že by nebyla zneužívána právě těmito lidmi, kteří v sobě nemají přirozenou morálku.

Karin (33): Hrůzný zážitek z podzemní garáže u mě způsobil psychické problémy. Bojím se skoro všude

Horké počasí dětem nesvědčí

Tropické teploty bývají náročné. Všichni jsme unavení, všichni jsme podráždění a snažíme se udržet nervy na uzdě. Přiznávám, že v našem bytě, který je v panelovém domě, je nedýchatelno. Snažím se trávit čas s dětmi na hřišti v parku, ale ani tam to není o moc lepší. Jenže mám čerstvé miminko, a tak se nemohu se starším synem vydat k vodě. Nevěděla bych, koho dříve hlídat.

A tak se snažím vymýšlet zábavu, abychom se pohybovali v prostředí, kde není úmorné horko. Naším útočištěm několika posledních dní jsou herny v obchodních domech. Cesta autem je ale náročná. Automobil nám stojí venku před domem a je doslova rozžhavený. Ač před nasednutím otevřu dveře a čekáme několik minut venku, moc to nepomáhá. Děti v autě brečí, já se snažím naši partu rychle dopravit na místo a přežít jejich pláč a vztekání.

Jindřiška (31): Manžel je tak nešikovný, že jakmile vezme do ruky kladivo, už jedeme do nemocnice

Hádka na parkovišti mě dorazila

V podzemním parkovišti obchodního domu byla všechna místa poblíž vchodu obsazená. Jela jsem za autem, které vjelo na poslední místo určené rodinám s dětmi. Viděla jsem, že je v autě jediný člověk. Naštvalo mě to. Zastavila jsem a čekala, zda se nemýlím. „Pane, to nemyslíte vážně. Toto je místo pro rodiny. Jste sám. Přeparkujte si, prosím, auto jinam. Mám v autě dvě děti a nebudu je vláčet přes půlku parkoviště jen kvůli tomu, že stojíte tam, kde nemáte,“ požádala jsem slušně muže.

Ten se na mě arogantně díval a pak naprosto klidně řekl: „Aby ses blbko nezbláznila. Všechny se oháníte dětmi. Jako by tě ubylo, kdybys ty svoje haranty pár metrů poponesla.“ A odešel. Stála jsem tam naprosto opařená a ničeho jsem nedocílila. Jen se mi dostalo urážky. Zaparkovala jsem o pár řad dál a samozřejmě děti k herně donesla. Hádka v garáži mi totálně zkazila náladu, ale nelituji toho, že jsem se ozvala.

Další příběhy ze života →

Antónie (33): S bývalým jsme si rozdělili věci a vypadalo to na klidný rozchod. Pak se mi ale ztratilo auto