Jana (39): Na pohovoru se mě ptali na manžela i na nájem. Připadala jsem si jako u výslechu

Nemám příliš rozmanité pracovní zkušenosti. Hned po škole jsem začala pracovat v malém obchodě, kde jsem tři roky prodávala domácí spotřebiče a starala se o faktury. Byla to rodinná firma, kde jsme působili pouze ve třech lidech.

Eva (28): Představy o skvělé budoucnosti mi nevyšly. Rodině lžu, abych je nezklamala

Atmosféra se změnila

Poté jsem nastoupila na mateřskou dovolenou se dvěma dětmi. Když měl mladší syn čtyři roky, dohodli jsme se s partnerem, že je čas, abych se vrátila do pracovního procesu. Rozdělili jsme si péči o domácnost i děti a já se mohla soustředit na kariéru. Podařilo se mi tehdy získat místo vedoucí účetní v menší developerské společnosti.

Práce mě naplňovala, kolektiv byl fajn a roky ubíhaly. Avšak před dvěma lety došlo ke změně ve vedení a atmosféra na pracovišti rapidně klesla. Situace se stala neudržitelnou a já se rozhodla odejít. S mužem jsme se domluvili, že podám výpověď a na čas se zaeviduji na úřadu práce.

Můj muž se ukázal jako skvělá opora. „Jani, samozřejmě. Pokud si potřebuješ oddechnout, buď klidně pár měsíců doma a hledej si práci v klidu. My to zvládneme,“ podpořil mě. Věnovala jsem se tedy dva měsíce domácnosti, dětem, dokončila úpravy na zahradě a začala procházet pracovní nabídky.

Aneta (38): Uvěřila jsem známé, že mě přijme k nim do firmy. Po pohovoru mě ale čekalo nemilé překvapení

Otázky mě šokovaly

Několik pohovorů mě zklamalo a o danou pozici jsem sama ztratila zájem. Jeden byl ale obzvlášť podivný. Šlo o velkou společnost, kde bych čekala profesionální jednání. Důkladně jsem se připravila, nastudovala si historii firmy, její produkty i organizační strukturu. Na to, co následovalo, mě ale nic připravit nemohlo.

„Nemáte snubní prsten. Jste svobodná, žijete s přítelem, nebo jste vdaná a jen ho nenosíte?“ zaskočila mě personalistka hned na úvod. Zmohla jsem se jen na zakoktání, i když mi bylo jasné, že na takové osobní otázky nemá žádné právo. Pokračovala dotazem, jestli bydlíme ve vlastním, nebo v nájmu. Vrcholem ale byla otázka, jak mám vyřešené hlídání dětí v případě jejich nemoci.

„A pokud vás přijmeme, můžete mi zaručit, že paragraf budete čerpat jen v nejnutnějších případech? Mám na mysli, že se budete střídat s partnerem nebo třeba s babičkami,“ pokračovala bez ostychu. Byla jsem ohromená. Nedokážu si představit, jak žádám svou tchyni, aby si brala dovolenou kvůli našim dospívajícím dětem. Tyto otázky pro mě byly naprosto za hranou a jsem si jistá, že na pracovní pohovor jednoduše nepatří. Hledání tedy pokračuje.

Alice (25): Dostala jsem práci snů, která se změnila v noční můru. Možná bylo dobře, že mě vyhodili

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].