Jarka (57): Nový soused podnikal zvláštní rituály. Když jsem na něj křičela, že nás chce všechny proklít, řekl mi pravdu

Před pár lety se do domu přes ulici nastěhoval pan Pavelka. Zpočátku vypadal jako každý jiný důchodce, ale brzy jsem si začala všímat v jeho chování určitých zvláštností. Odcházel z domu pozdě v noci a vracel se před východem slunce, vždy s malou dřevěnou krabičkou. Všímala jsem si toho, když jsem manželovi připravovala snídani.

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (47): V našem domě se děje něco neobvyklého. Potkávám snad duše mrtvých lidí?

Kdo chodí v noci na procházky?

Jednou večer, když odcházel z domu, jsem na něj přes ulici houkla: „Noční procházka?“ Pobaveně na mě mávl: „Ano, noční vzduch je pro mě osvěžující." A odkráčel někam do noci.

Pár týdnů jsem ho pozorovala. Na zahradě si četl podivné staré knihy a kolem jeho domu se hromadily starožitné krámy. Rozhodla jsem se s ním spřátelit, abych tomu přišla na kloub. „Nechcete někdy s něčím pomoct? Já jsem celé dny doma, kdybyste třeba chtěl vyprat nebo něco,“ navrhla jsem mu. Pan Pavelka mě pozval na kávu. Nedalo mi to a vyptala jsem se ho i na tu spoustu knih a zvláštního haraburdí v jeho domě. „Mám vášeň pro staré jazyky, starožitnosti a historii. Je to můj koníček,“ vysvětlil mi.

Tato odpověď mou zvědavost úplně neuspokojila, ale prozatím jsem to nechala být. Sem tam jsem k sousedovi zašla a pomohla mu tu s prádlem, tu s nádobím, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že něco skrývá.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (65): Můj manžel zemřel před deseti lety. Přesto nežiju sama, jeho duše mě nikdy neopustila

Musela jsem se dozvědět, co má za lubem

Jednou v noci jsem se rozhodla, že ho budu sledovat, až bude odcházet z domu. Šla jsem nenápadně za ním ulicemi a srdce mi bušilo. Zavedl mě do městského parku, kde se setkal s nějakým mužem, kterého jsem neznala. Vyměnili si tichá slova a pan Pavelka mu předal dřevěnou krabičku.

V hlavě se mi honily otázky. Co v té krabici bylo? Kdo byl ten záhadný muž? Měla jsem utkvělý pocit, že máme ve městě nějakého okultistu nebo satanistu. Okolnosti by tomu nasvědčovaly.

Doběhla jsem pana Pavelku a zastavila ho. „Pane Pavelka, kdo byl ten muž? A co bylo v té krabici? Co tady připravujete? Nějaký rituál? Chcete nás všechny proklít?" chrlila jsem na něj otázky.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (35): Zanedbaná bezdomovkyně mě chytla za ruku a četla mi budoucnost. K mému údivu se všechno vyplnilo

Soused tajně nosil jídlo pro bezdomovce

Očividně jsem ho překvapila. Chvíli lapal po dechu, asi se snažil vymyslet nějakou výmluvu, ale pak povzdechl. „Pomáhal jsem někomu v nouzi, někomu, kdo není přes den vidět. V té krabici bylo jídlo,“ vysvětlil. „Někomu, kdo není přes den vidět? To jako nějaký duch? Démon?“ děsila jsem se.

Zasmál se: „Bezdomovec, paní Prokopová. Bezdomovec, který žije tady poblíž v lese a obává se, co by si lidi na malým městě mysleli, tak sem chodí jen v noci.“

Chvíli jsme tam stáli jako přimražení a pak se oba rozesmáli. Pan Pavelka mi o tom muži druhý den vyprávěl u kafe, že ho potkal na nějaké procházce, než se přestěhoval do naší ulice, a rozhodl se mu pomoct. A já myslela, že máme ve městě satanisty.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bětka (27): Kamarádka mi vnukla ďábelskou myšlenku, jak donutit chlapa do společného bydlení. A já hloupá to udělala

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.