Pavel (32): Neznámá žena mě žádala, ať nejdu domů přes park. Zachránila mi tím život

Už jste to asi slyšeli několikrát. I já jsem skeptik a nevěřím věcem mezi nebem a zemí. Myslím tím různé výklady karet či snů, vidiny a vize, prostě všechno, co se nedá nějak změřit a pochopit rozumem. Jenže loni se mi stala podivná věc, která moje přesvědčení trochu nahlodala...

Mohlo by Vás zajímat:

Václav (50): Táta mě ve snu varoval, abych nejezdil přes most. Teď vím, že mi zachránil život

Na ulici mě oslovila cizí žena

Bylo léto, sluníčko svítilo a já se rozhodl, že nepůjdu domů autobusem, ale trochu se projdu. Když je hezky, snažím se chodit víc. Ideálně přes park, kde si někdy i posedím ve stínu obřího dubu. Mám výhled na celé město a chvíli tam jen tak koukám do dálky. Celý den totiž mžourám do počítače, takže tohle je vítaná změna.

Když jsem tehdy zamířil k parku, potkal jsem starší ženu. Byla elegantně oblečená a působila důstojně. Měl jsem dobrou náladu, tak jsem se na ni usmál. Ona mi ale úsměv neopětovala. Podívala se na mě a v obličeji měla jakousi grimasu. "Nesmíte jít přes park, rozumíte?" pronesla vážně.

"Prosím?" zeptal jsem se překvapeně. "Nesmíte jít přes park," zopakovala. Zavrtěl jsem hlavou a šel dál. Tak hezká dáma a určitě je blázen... Na konci ulice jsem se ohlédl. Ona tam pořád stála a koukala na mě...

Mohlo by Vás zajímat:

Emma (20): Málem jsem neuposlechla hlas, který mě varoval před nebezpečím. Mohla jsem být mrtvá

Měl jsem podivný pocit

Šel jsem dál a těšil se, až vejdu do parku. Jenže pak mi v hlavě zazněla slova té ženy. Nechápal jsem to. Proč bych neměl jít přes park? A jak vůbec věděla, že jdu domů parkem? Bylo to prostě divné. Už mi stačilo jenom přejít křižovatku a byl bych v parku.

Jak jsem čekal na zelenou, po zádech mi projel mráz. A opět jsem zaslechl ta slova. Najednou jsem měl takový podivný pocit a začal jsem přemýšlet nad tím, jestli náhodou nemá pravdu.

Stál jsem na křižovatce a nechal si utéct jednu zelenou za druhou. Lidé na mě koukali, ale mně to bylo jedno. Pak jsem se rozhodl, že park raději obejdu. Zamířil jsem na druhou stranu křižovatky a vydal se domů dlouhou nudnou ulicí, na kterou ke všemu svítilo slunce. Po chvilce jsem byl totálně propocený a nadával si, že jsem poslechl tu starou bábu.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (53): Sen mě varoval před nebezpečím. Nikdy předtím se mi nic takového nestalo

Tajemné varování mi zachránilo život

Chystal jsem se, že přeběhnu ulici a zamířím do parku, když se mezi stromy ozval šílený lomoz. Okolí zaplnilo praskání a pak zadunění. Zůstal jsem stát na chodníku a čekal, co se bude dít. Pak se v dálce ozvaly houkačky a začaly se přibližovat. Zamířil jsem raději domů.

Později jsem se dozvěděl, že můj oblíbený dub v parku se zřítil a zavalil dva lidi, kteří zrovna šli kolem. Měli zlomené ruce a nějaké odřeniny, ale přežili. Lavička pod stromem byla totálně rozdrcená. Ta lavička, na které bych v době zřícení asi seděl...

Je možné, že mi varování staré ženy zachránilo život? Jak to vůbec mohla vědět? Mám tolik otázek, ale žádnou odpověď. Tu ženu jsem už nikdy nepotkal. Chtěl bych jí poděkovat za to, že mi zachránila život. A mám také několik dotazů ohledně mé budoucnosti. Ale něco mi říká, že člověk má takové štěstí jenom jednou za život.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (28): Když se ocitnu v nebezpečí, uslyším varovný hlas svojí babičky. Jsem ráda, že mě hlídá i po smrti