Facebook
Instagram
Život se často vydá směrem, který nás pořádně překvapí. Jiřina měla hlavu v smutku z toho, že ji přítel opustil kvůli jiné dívce zrovna na Valentýna. Jenže pak se stalo něco neočekávaného.
S Radimem (20) jsem chodila půl roku. Pořád někde lítal a vlastně jsem ho ani nestihla dobře poznat. Pak se ukázalo, že o něm nevím jednu zásadní věc.
Těšila jsem se na Valentýna
Radim má spoustu koníčků a kamarádů, takže mi nevěnoval tolik času, kolik bych chtěla. Přemýšlela jsem nad tím, jak to změnit. Napadlo mě, že bychom na Valentýna mohli podniknout něco společně. Rezervovala jsem nám kurt na badminton, pak bychom zašli do pákistánské restaurace, kterou mi doporučila kámoška.
Jenže z mých plánů nezbylo nic. Když jsem čekala Radima u sportovního centra, překvapilo mě, že nejde sám. Byl s nějakou holkou a drželi se za ruce. Nešlo mi to do hlavy. Něco si povídali a už z dálky bylo vidět, že se dobře baví.
"Co to má znamenat?" zeptala jsem se bez pozdravu. "Jirčo, tohle je Adéla. Teď spolu chodíme," řekl Radim. "Jak spolu chodíte? A co jsem já?" naštvala jsem se. "No, víš, chvilku jsem to táhl s oběma," řekl bez obalu a zašklebil se. Ta husa se zasmála. "Ale ona je lepší v posteli, jestli mi rozumíš," dodal. Pak odešli a nechali mě tam stát...
Takové kopačky jsem ještě nedostala
Stála jsem tam celá zkoprnělá a nezmohla se ani na slovo. Jako kdyby můj mozek odmítal přijmout to, co se mi právě stalo. Pomalu mi všechno začalo zapadat do sebe. To, že Radim na mě nikdy pořádně neměl čas, všechny ty jeho aktivity a koníčky...
Myslela jsem, že má prostě rušný život. On to přitom hrál na dvě strany. Něco takového jsem ještě nikdy nezažila. A tak jsem stála před sportovním centrem a přemýšlela nad tím, co bude dál.
Po chvilce mě z myšlenek vytrhl cizí hlas. "Slečno?" oslovil mě někdo. Zvedla jsem hlavu. Stál tam kluk z recepce sportovního centra. "Slečno, nemáte u nás náhodou rezervaci?" zeptal se. Nechápavě jsem se na něj podívala. Pak ukázal prstem na badmintonové rakety, které jsem držela v rukou.
Valentýn mi přinesl do života novou lásku
"No, víte, já jaksi nemám s kým hrát..." řekla jsem omluvně. "Propadne vám rezervace. Víte co, pojďte si na chvilku zapinkat, zrovna mám pauzu," dodal a usmál se na mě. Ani nevím proč, ale souhlasila jsem. Myšlenkami jsem byla stále u Radima, takže mi hra moc nešla.
Po chvilce mi ale pohyb pročistil hlavu a nakonec jsem toho kluka téměř porazila. "Dala jste mi zabrat," řekl zadýchaně, když jsme dohráli. Teď jsem se usmála já na něj. Byl to sympaťák a sportovec a měl v sobě něco, co vzbuzovalo důvěru.
"Nezahrajeme si ještě někdy?" nadhodila jsem nesměle. A tak jsme se domluvili na odvetě. Po ní následovalo rande a nezůstalo jenom u jednoho. I když na Radimovu zradu asi nikdy nezapomenu, už mě to tolik netrápí. Mám nového přítele, který je moc fajn. A tráví se mnou spoustu času...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
