Facebook
Instagram
Petra je hezká mladá žena, ale dosud nepotkala muže, se kterým by přišla o panenství. S přibývajícím věkem je to pro ni stále větší problém. Chyba ale není na její straně, překvapivě selhávají právě muži.
Kdo to o mně ví, nedokáže pochopit, jak je možné, že jsem stále panna. Dlouho jsem čekala na „pana dokonalého“, ale nedočkala se. Momentálně je stále těžší začít si s někým, když přiznám tento drobný detail. Myslela jsem si, že by to mělo být spíš naopak.
Místo kluků jsem řešila hlavně školu
Ve škole jsem byla vždycky ctižádostivá, měla jsem perfektní známky a vedle toho ještě mnoho koníčků. Nikdy mě nezajímalo, jestli se líbím nějakému spolužákovi. A ani jsem se nesnažila klukům nadbíhat. Ostatní holky to měly trochu jinak, ale mě to netrápilo.
Neměla jsem pocit, že bych zaostávala. Dostala jsem se na vysněnou vysokou školu a dál pracovala na svém vzdělání. K tomu jsem závodně hrála volejbal. Občas se mi nějaký kluk líbil, ale vesměs jsem neměla na romantiku čas. Pořád jsem si říkala, že to přijde samo.
Na prvním večírku, kde jsem se trochu opila, se mě pokoušel svést můj kamarád. Tím naše přátelství skončilo. A nejen proto, že se mu celá akce jaksi nevydařila. Byla jsem vlastně ráda, první noc jsem si stále idealizovala a chtěla, aby to stálo za to.
Muži se bojí mého panenství
Neskončilo to u jediného fiaska. Byl tu jeden můj bývalý profesor, který se doslova na poslední chvíli zalekl věty „Nikam nespěchej, já zatím nemám moc zkušeností...“ Skončili jsme v županech u hrnku s čajem a on byl plný omluv. Necítil se na to, aby byl můj první. To ani instruktor plavání, který zase na svou obranu tvrdil: „Promiň, tohle se mi ještě nikdy nestalo. Jsem vždy připraven.“
A tak bych mohla pokračovat dál. Uběhlo dalších pár let a já seděla na oslavě svých pětadvacátých narozenin a připadala si doslova jako stará panna. Kamarádka mi z legrace navrhla, abych si dala inzerát. Určitě by přišlo mnoho zajímavých návrhů.
Já už se ani nesnažím, jak říká moje babička, chránit si věneček pro toho pravého. Už bych chtěla jen potkat chlapa, co se nebude pozastavovat nad takovým „nedostatkem“. Mám totiž pocit, že by to měla být spíš přednost, nebo dokonce výhra.
Konečně mám přítele
Nedávno jsem potkala moc fajn kluka a napadlo mě, že tentokrát na to půjdu docela jinak. Vůbec mu o svém panenství nepovím a nervozitu svedu jednoduše na to, že jsem od rozchodu dlouho s nikým nic neměla. S trochou snahy to na mně nepozná.
Vždyť nikdo nemá povinnost předávat výčet všech milenců. A ani já nemusím nikomu vykládat, že u mě jde o nulovou hodnotu. Pokud spolu zůstaneme, třeba mu časem to sladké tajemství prozradím. Stejně je ale zvláštní připadat si méněcenná, protože jsem „neposkvrněná“...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
