Facebook
Instagram
Vendula má za nejvěrnějšího přítele sedmdesátiletého Prokopa. Je to soused, který bydlí hned vedle. Jejich vztah se zakládá na důvěře a respektu. To, že je v něm i něco víc, došlo Vendule nedávno. Vzbudil ji sen, že je Prokop v ohrožení života. Uprostřed noci se za ním vydala. Nebýt toho, zemřel by.
Bydlím s rodiči na malé vesnici. Nemám zrovna moc přátel a tím nejvěrnějším je sedmdesátiletý Prokop, který bydlí ve vedlejším domě. Je něco jako můj dědeček, ke kterému velmi vzhlížím. A právě o něm bude můj podivuhodný příběh.
Můj nejlepší přítel Prokop
Jsem introvert, který si k sobě jen tak někoho nepustí. Mám jednu kamarádku Věrku a pak Prokopa. To je staříček, který bydlí v domě vedle. Tíhla jsem k němu už jako dítě. Rodiče mě s ním pouštěli do lesa na houby, nebo mě později učil hrát na kytaru. Měl v sobě něco, co mě přitahovalo. Bral mě takovou, jaká jsem, a nikdy se mě nesnažil předělat. Naslouchal mi a já mu vždy plně důvěřovala.
Když jsem měla nějaké trápení, věděla jsem, že za ním mohu jít. Když mu zemřela žena, společně jsme za ní chodili na hřbitov. Doslova jsem cítila jeho samotu.
Ani po letech, kdy jsem dospěla, jsem na něj nezanevřela. Naše role se jen prohodily. Jak se staral on o mě, když jsem byla malá, tak jsem se o něj teď starala já jako o staříka. Chodila jsem mu uklízet, nebo jsem mu vařila oblíbená jídla.
Ve snu volal Prokop o pomoc
Před časem oslavil Prokop sedmdesáté narozeniny. Pořídila jsem mu malý dárek, protože o veledary nikdy nestál. Pár dní po narozeninách jsem měla divný sen. Prokop ležel na zemi, z posledních sil sípal a prosil o pomoc. Já ho prosila, aby mě tady nenechával samotnou. Ve snu mě chytil pevně za ruku a žadonil o pomoc.
Probudila mě bolest zápěstí. Rozsvítila jsem lampičku, abych se na ruku podívala. Zápěstí bylo celé modré. Vstala jsem z postele, šla k oknu a pohlédla na Prokopův dům. I když se zdálo všechno v pořádku, něco mi říkalo, abych se tam šla podívat. Díky bohu za to, že jsem měla klíče. Našla jsem Prokopa ležet na zemi, jak se nemůže zvednout.
Sotva popadal dech. Zmohl se jen na to, aby mi řekl, ať zavolám pomoc. A pak mě chytl za bolavé zápěstí. Vzala jsem mobil a zavolala záchranku. Ta přijela do několika minut. Prokopa odvezli do nemocnice, kam jsem hned druhý den jela. Díky bohu, byl živ, zdráv už tolik ne.
Zachránila jsem mu život
Jeho ošetřující lékař mi řekl, že nebýt toho, že jsem za ním uprostřed noci šla, zemřel by. Když to dořekl, polilo mě horko. Došlo mi, že kdybych neposlechla ten sen, Prokop by tu už nebyl. O pár týdnů později, kdy se mu udělalo lépe, jsme spolu mohli konečně mluvit. Sdělil mi, že se se mnou snažil spojit. ,,Bylas moje jediná naděje,“ zašeptal a mně došlo, jak moc jsme si blízcí.
Prokop se vrátil domů a užívá si stáří. A i když vím, že mu už moc času nezbývá, jeho odchodu se nebojím. Tato událost mi ukázala, že i když nejsme vedle sebe, jsme pořád spolu. Je to můj věrný přítel, který mě neopustí ani v den, kdy zemře.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
