Facebook
Instagram
Agátě zemřel před pěti lety manžel Petr. Vracel se ze služební cesty, když v mikrospánku naboural do stromu. Tu noc se jejich syn probudil a tvrdil, že už tatínek nikdy nepřijde. Dokonce tvrdil, že to tatínka hodně bolí. Agáta věří, že se s ním manžel přišel rozloučit.
Některá spojení mezi lidmi jsou silnější, než se mohou na první pohled zdát. Když můj manžel Petr umíral zaklíněný v autě, náš syn Matyáš, kterému v té době byly čtyři roky, to cítil na kilometry daleko. Věřím, že ti dva spolu dále nějakým způsobem komunikují.
Manžel odjel na služební cestu
Už je tomu sice pět let, ale já mám stále pocit, jako by se to stalo včera. Petr často jezdil na služební cesty. Někdy nebyl doma tři dny, jindy se vracel ještě týž den. Sám to neměl rád, když spal mimo domov. Jedno takové rozhodnutí vrátit se ještě večer ho ale stálo život. V den, kdy měl jet na služební cestu do Německa, se necítil příliš dobře.
Od rána si stěžoval, že ho bolí hlava a nejraději by zůstal doma. Naléhala jsem, aby za sebe poslal náhradu a zalezl si do postele, Petr ale trval na tom, že pojede, ale hned jak to skončí, vrátí se domů. Během dne mi volal a říkal, že bolest hlavy přešla a cítí se lépe. Já ho žádala, aby při návratu domů nespěchal.
Naposledy mi volal v osm hodin večer se slovy, že akorát vyráží. Z Hamburku trvá cesta přes tři hodiny a slíbil, že bude dělat přestávky. Rozhodla jsem se, že na něj počkám, abych mu dala alespoň pusu a uvařila třeba čaj. Už jsem se ho ale nedočkala.
Syn se vzbudil a plakal, že už táta nikdy nepřijde
Matyáš se vzbudil kolem jedenácté hodiny s hysterickým pláčem. ,,Já chci tatínka!“ ječel. ,,Kde je tatínek? Já vím, že se mu něco stalo,“ chrlil ze sebe a jeho pláč se nedal utišit. ,,Strašně ho to bolí, mami, dělej něco,“ prosil mě. ,,Tatínek je v pořádku, bude tady každou chvíli,“ snažila se ho utišit. ,,Nebude, už nikdy nepřijde,“ vzlykal.
I když to běžně nedělám, zavolala jsem manželovi do auta. Telefon nikdo nezvedal, ale já věřila, že je to proto, že je kousek od domova. Místo Petrova telefonátu mě pak čekal jeden úplně jiný. Policie mi oznamovala, že měl manžel vážnou dopravní nehodu. I když se ho snažili z havarovaného vozu dostat, nakonec v něm svým zraněním podlehl.
Nechápala jsem, jak se to mohlo stát. A už vůbec ne to, že to syn věděl. Když jsem mu říkala, že měl pravdu a tatínek už nepřijde, spustil hrozný pláč. ,,Mami, on hrozně trpěl. Muselo ho to moc bolet,“ říkal, jako by přesně věděl, co se stalo.
Ti dva měli silné pouto
S odstupem času jsem se dozvěděla, jak se vše událo. Manžel usnul za volantem a v mikrospánku naboural do stromu. Jeho zranění byla neslučitelná se životem. Když jsem se dozvěděla i čas nehody, znepokojilo mě to ještě víc. Odpovídal tomu, kdy se syn vzbudil a oznamoval mi, že tatínek už nepřijde.
Uběhlo několik let a já pochopila, že ti dva spolu pořád nějak komunikují. Když mi doma nejde něco opravit, Maty přijde a řekne: ,,Tatínek by to udělal takhle. Musíš zmáčknout tenhle čudlík a pak to půjde.“ Vždy to zabere. Nikdy víc jsme se o tom se synem nebavili. Nechtěl. Já ale vím, že to nebyla náhoda. Byli na sebe s Petrem vnitřně napojení a manžel mu přišel říct, že umírá. Jiné vysvětlení pro to nenacházím. Dalo by se říct, že se tím vlastně utěšuji a věřím, že ho Petr miloval.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
