Jitka (42): Starám se o nemocného manžela. Ale jenom proto, že má hodně peněz

Měla jsem Karla (44) opustit už před mnoha lety, když jsem zjistila, že mě navzdory jeho ujišťování podvádí na každém kroku. Neudělala jsem to. Ne proto, že bych mu odpustila. Chtěla jsem odškodnění za všechno to ponížení. Pro ženu není nic horšího než vědomí, že manžel raději tráví noc v posteli milenky. Snášela jsem jeho zálety a teď, když ho nemoc skolila, předstírám, že jsem pečující, oddaná manželka, i když v duchu mu přeji to nejhorší...

Mohlo by Vás zajímat:

Sylvie (32): Doufala jsem, že manžel udrží svůj poklopec na uzdě. Byl mi nevěrný už první den nového roku

Říkal, že to byla jen krátká známost

Muži dokážou dobře skrývat své prohřešky, ale dříve či později pravda vždy vyjde najevo. Jednoho večera šel Karel otevřít dveře, když přišla pizza, a nechal na stole svůj odemčený telefon. Chtěla jsem prostřít stůl, takže jsem telefon posunula. A tehdy jsem se podívala na obrazovku.

Pak vešel do kuchyně a s hrůzou upustil pizzu na podlahu.

"Co to děláš? Nečti to!" zavrčel.

"Co to má znamenat? Kdo je ta žena a proč si s ní píšeš takové zprávy?"

"Je to nikdo... Rozumíš? Nikdo..."

"Asi to není nikdo, když ti vášnivě děkuje za úžasné chvíle a říká, že tě miluje. Ty hajzle! Jak jsi mi to mohl udělat?" zoufala jsem.

"Nech toho, Jitko. Byla to jen krátká známost. Nic k ní necítím. Zrovna jsem to s ní chtěl ukončit."

"Jen známost? A to mě má uklidnit? Nikdy ti to neodpustím, rozumíš? Nikdy!" vykřikla jsem. Hodila jsem na sebe bundu, rychle obula boty a utíkala k sestře. Tu noc jsem se domů nevrátila. Byla jsem rozhodnutá tu frašku ukončit a rozvést se s ním.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (32): Až po smrti manžela jsem zjistila, že mě podváděl. Našla jsem jeho fotky a videa

Neustále mě podváděl

Nemohla jsem oka zamhouřit. Jen jsem ležela, tiše plakala do polštáře a přemýšlela. Následující den jsem se vrátila domů.

"Už jsi to s ní ukončil?" zeptala jsem se Karla.

"Přísahám na všechno, co je mi svaté. Byla to chyba. Nevím, jestli mi někdy odpustíš, ale pokud bude třeba, budu se ti omlouvat do konce života. Jen mě neopouštěj," plakal.

"Už to nikdy nedělej. Další zradu nesnesu."

"Neudělám. Přísahám, že už to neudělám."

Nebylo to snadné, ale nějak jsme to překonali. Zpočátku se Karel snažil odčinit svůj ohavný čin. Byl něžný a starostlivý. Časem se ale všechno vrátilo do normálu, včetně jeho nevěry, pokud se honění za sukněmi dá nazvat normou.

Když jsem se dozvěděla o jeho dalším románku, znovu jsem pohrozila, že odejdu. Opět mě ujišťoval, že se změní, že to byla chvilka slabosti... Odpustila jsem mu. To byla chyba a on toho využil.

Časem se přestal skrývat úplně. Vždy jsem věděla, kdy jde za milenkou. Tuším, že kdybych se ho na to zeptala, ani by nezapíral. Ale já se už na nic neptala, jen jsem předstírala slepotu. Ani nevím proč. Asi jsem se prostě bála života rozvedené ženy. Bála jsem se samoty a on nemilosrdně využíval mé slabosti.

Nevím, kolik těch žen bylo, asi hodně. Karel je pohledný muž a navíc má peněženku plnou peněz. Stačí, aby luskl prsty, a lačná děvčata mu sama skáčou do postele.

Mohlo by Vás zajímat:

Matylda (52): Udělala jsem všechno, aby manžel zapomněl na milenku. Ale on se mi vysmál

Můj manžel je nemocný

Žila jsem v tomto nemocném manželství několik let. Pak Karel ukončil všechny své románky. Ne proto, že by pochopil svou chybu. Dá se říct, že za něj rozhodl osud. Začalo to silnými bolestmi břicha. Karel to zpočátku ignoroval. Přesvědčoval sám sebe, že jsou to jistě jen zažívací potíže. Nakonec musel k lékaři. Podstoupil všechna předepsaná vyšetření. Diagnóza byla chmurná.

"Máte rakovinu slinivky v pokročilém stadiu," řekl lékař.

"Ale jistě existují nějaké metody léčby, ne?" ptala jsem se. "Medicína přece postupuje vpřed a rakovina nemusí být rozsudkem smrti."

"Jistě," uklidňoval mě Karel. "Pan doktor navrhne operaci a já se uzdravím."

"Je mi líto, ale nemoc je v takovém stadiu, že můžeme poskytnout už jen paliativní péči."

Po odchodu z ordinace se Karel posadil na lavičku a začal plakat. Objímala jsem ho a uklidňovala, ale nebylo to upřímné. Nemohla jsem ho litovat. Není snadné to přiznat, ale dokonce mě napadlo, že to je karma za všechno, co mi udělal. Za všechno to ponížení. Rozhodla jsem se však, že ho neopustím.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (28): Byla jsem asi až příliš zamilovaná. Dlouho jsem si nevšímala varovné signály, že můj manžel mě podvádí

Za to ponížení si něco zasloužím

"Měla bys ho teď opustit. Ať se o něj starají jeho milenky. Možná pak pochopí, co ti vlastně způsobil," řekla mi sestra.

"Nemůžu. Prostě nemůžu..."

Byla to pravda. Nemohla jsem ho jen tak opustit. Ne proto, že jsem u oltáře slíbila, že nás ani smrt nerozdělí. Abych byla upřímná, necítila jsem žádnou povinnost, protože on tak snadno rozcupoval slib věrnosti, který mi dal. Prostě věřím, že za ta léta ponížení a degradace mi něco dluží.

Patří mi jeho dědictví. Kdyby neměl peníze, asi bych neváhala zasadit mu bolestivou ránu tím, že ho opustím. Ale hrdost a touha po pomstě nesmí převládnout nad zdravým rozumem. Kdybych teď utekla, možná by všechno odkázal nějaké děvce, a já bych dostala jen to, na co mám zákonný nárok. To nepřichází v úvahu. Beru všechno. Ať to je moje odškodnění.

Pečuji o svého manžela a předstírám, že jsem starostlivá manželka, i když uvnitř necítím nic. Ani lítost, ani strach z nevyhnutelného, ale nedávám na sobě nic znát. Aspoň tohle pro něj můžu udělat – můžu předstírat...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (54): Přijala jsem pozvání na skleničku od cizího muže. Důvodem bylo, že můj manžel spí s jeho ženou

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.