
Jolana si koupila psa s průkazem původu a brala jeho výchovu vážně. Docházela s ním na cvičák, dostával kvalitní stravu a měl pohodlný drahý pelíšek. Při venčení ale potkala sousedku, která jí prozradila skutečnost, která ji hodně rozhodila...
Se sousedkou jsem se vždy velice ráda bavila. Je to milá a sympatická žena. Je v mých letech. Na její rodinu je hezký pohled. S manželem se evidentně mají moc rádi a vychovávají svoje tři děti. Krásné holčičky s dlouhými vlnitými vlásky.
Můj vysněný chlupáč mi dělá radost
Před pěti lety jsem si splnila sen. Dva roky jsem chodila na brigádu a vydělala jsem si padesát tisíc. Dvacet tisíc mi přidal manžel a koupila jsem si svého vysněného psa. Štěně francouzské rasy papillon. Dovezla jsem si ho z Německa. Z vyhlášené chovné stanice. Rodiče mého chlupáče jsou oba šampioni a i já jsem se rozhodla, že se pokusím chodit na výstavy.
Pejsek dostal jméno Maxík. V průkaze původu měl jméno honosné a dlouhé. Naše rodina ho zkrátila a zjednodušila. Hýčkala jsem ho jako o závod. S Maxíkem jsem chodila na cvičák, abych se naučila, jak nejlépe psa trénovat. Chtěla jsem ho dobře socializovat a naučit základní povely. Maxíkovi jsem kupovala u veterináře nejlepší granule a často jsem mu vařila hovězí maso se zeleninou a nějakou vhodnou přílohou jako je rýže nebo těstoviny.
Moje sousedka pro mě přestala existovat
Maxík samozřejmě spal s námi v posteli, ale když chtěl, měl na podlaze pohodlný pelíšek. Aby byl v kondici, vše jsem striktně dodržovala. Jídlo jsem Maxíkovi odvažovala, denně jsem s Maxíkem chodila na procházky, aby měl dobrou kondičku. Když bylo hezké počasí, pustili jsme Maxíka na zahradu. V pergole měl pelíšek a rád pozoroval, jak lidi chodí po chodníku.
Včera jsem s Maxíkem byla obvyklé procházce a potkala jsem sousedku. Vždy jí ráda vidím, jelikož je to fajn ženská a hezky si pokaždé popovídáme. Stejně jako včera. Nejdříve jsme probraly počasí. Dalším tématem byly děti a pak sousedka začala obdivovat Maxíka. Jakou má hezkou srst a jak je hezky zbarvený. Maxík na sousedku koukal, ale nešel k ní.
Jedna věta a je konec přátelství
Sousedka se začala smát a povídá: „Teda Maxíku, ty jsi kulišák. Když ti dám piškotku u plotu, to jsi kamarád. A tady děláš, že mě neznáš.“ Krve by se ve mně nedořezal. Dívala jsem se na sousedku a nebyla jsem schopná slova. Jen mi běželo hlavou, že je sousedka naprosto blbá. Jak si může dovolit krmit cizí zvíře přes plot.
A ke všemu takovou nevhodnou stravou jako jsou lidské piškoty. Nechtěla jsem hrotit situaci, a tak jsem se zmohla jen na prosbu, aby už žádné jídlo psovi bez mého vědomí nedávala. Vymyslela jsem si, že má problémy s trávením. Ale už při odchodu jsem měla jasno. Tato osoba u mě skončila. Nesnáším drzé a hloupé chování. A ona se ho dopustila. A ještě to na sebe trubka práskne.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].