Jozefína (44): Nerada nakupuji v obchodech, nezvládám chování prodavaček. Naposledy na mě jedna křičela

Pokud je to možné, vše kupuji online. Hlavně oblečení bych nedokázala nakupovat v obchodech. Nedávno jsem opět zakusila hrůzu na vlastní kůži. Slečny v módních řetězcích si asi myslí, že jsou nejdůležitější na světě.

Lukáš (28): Přítelkyně chce trávit víkendy v obchodech, já v lese. Na procházce mi došla trpělivost

Obchod s oblečením po letech

Už léta nakupuji online a zvykla jsem si. Sice často vracím balíčky a objednávám jiné velikosti, ale to k tomu už zkrátka patří. Rozhodně mi nechybí zkoušení v kabinkách, kde jsem celá zpocená a znechucená v odrazu zrcadla. To by mi ještě nevadilo. Nejhorší jsou ale prodavači a skoro jsem na to zapomněla. Jenže jsem musela nedávno koupit pár nezbytností na poslední chvíli.

Neměla jsem čas a bylo nutné sehnat si jen několik základních kousků, ideálně neutratit majlant. Vyrazila jsem do známých módních řetězců a byl to strašný zážitek. Za ty roky se to snad muselo zhoršit, a to jsem nečekala, že je to možné. Mladé slečny mi buď nevěnovaly pozornost, anebo dávaly oči v sloup, když jsem se chtěla jen na něco zeptat.

V kabince někdo nechal rozházené oblečení a já dostala vynadáno jako malý fracek, přestože to nebyl můj nepořádek. Ale i kdyby ano, mluví se tak se zákazníky? „To si děláte srandu, takhle to vypadá i u vás doma? Bordel si dělejte jinde,“ zaječela mi do ucha dáma ověšená bižuterií. Nebyla jsem schopná jí nic říct, jen mi spadla brada. Všimla si, že mám v ruce jiné zboží a ani se neomluvila.

Jana (39): Na pohovoru se mě ptali na manžela i na nájem. Připadala jsem si jako u výslechu

Co se to s těmi lidmi ve službách stalo?

Problém byl, když jsem upozornila na nezapočítanou slevu. Když jsem chtěla jinou velikost, nebo dokonce tašku. Jedna holčička s piercingem v nose si mě změřila pohledem takovým, aby mi bylo jasné, že vypadám hrozně. Na pozdrav mi v nejmenovaném obchodě neodpověděl nikdo. Ptám se, co se to děje?

Nepředstavuji si křečovité úsměvy a poklony. Stačilo by chování jako k běžnému zákazníkovi, třeba aspoň jako na poště. Jsou ti lidé tak špatně placení? Nebo je práce nebaví a potřebují se mstít? Všimla jsem si, že ostatní zákazníci si vlastně prodavačů téměř nevšímají. Odevzdají věci na pokladně, koukají do mobilu, nebo si s někým povídají. Možná také sotva pozdraví a o očním kontaktu nemůže být řeč.

Nabízí se mi otázka, jestli je tedy chyba i na naší straně. Ale nejsem si tím jistá. Odvážila jsem se na jednu slečnu promluvit se soucitem v hlase. „Vás ta práce asi nebaví, co? Ale určitě to je dočasné a venku máme krásné jaro, užívejte si mládí,“ usmála jsem se povzbudivě.Se zlou jsem se potázala. „O co vám jde?!“ vyjekla a pak prostě odešla.

Zuzana (29): Přítel se stydí, že jsem prodavačka. A chtěl, abych to před jeho rodiči raději zapřela

Zůstávám online

Co se týče nákupů oblečení, online svět pro mě zůstává ideální a doufám, že nejsem jediná. Ať pozavírají ty svoje obrovské prodejny plné naházených cetek „rychlé módy“ a prodavači si najdou jinou práci. Tam se třeba budou muset i tvářit na lidi slušně. Když jsem pak zabrousila do kavárny, dostala jsem další sprchu.

Slečna mi nechtěla udělat kávu, jakou jsem si přála. Vysvětlila mi, že když přidáme mléko, už to není ta káva pod jistým názvem. „Tak si nějaký název vymyslete, já chci prostě kafe, jak mi chutná,“ zvedla jsem už hlas. Byl to nepříjemný konec odpoledne v obchoďáku a já se obávám, že jsem asi za zenitem.

Vladimír (77): Za svůj názor o politice jsem si vysloužil urážku od mladé prodavačky. Už nikdy do toho obchodu nepůjdu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].