Karolína (34): Když potřebuji pomoc s hlídáním, slyším jen to, že máma má svůj vlastní život

„Karolínko, ale to si musíš zařídit především se svým manželem. Já tady nejsem od toho, abych ti byla neustále po ruce. Mám taky svůj život,“ toto mi řekla moje matka. Žena, co mi pohlídá děti maximálně jeden víkend v měsíci.

Eva (50): Můj dospělý syn si ze mě udělal služku. Možná jsem mu v životě pomohla až moc

Já byla věčně u babičky, ale to nikoho nezajímá

Moje dětství jsem trávila u babičky s dědou. Snad každý víkend jsme tam s bratrem byli. A vzpomínám na to ráda. Jenže na tuto skutečnost už moje matka zapomněla. Ona měla neustálou pomoc rodičů. Ona zažila, co je to volný víkend. Ona mohla odpočívat a nežít ve stresu. Jenže když jí to připomenu, její sobecká povaha nedovolí, aby moje argumenty přijala.

„Mami, ale ty jsi nás neustále odkládala k prarodičům. To se to vychovávalo a žilo, když jsme věčně nebyli doma. A místo toho, abys to vrátila další generaci, tak si užíváš. Dostala jsi pomoc a tu neposkytneš dál. Dost sobecký přístup,“ vedla jsem snad pomilionté pořád stejný monolog.

Renata (50): Když jsem na cizí ženě uviděla maminčin prsten, s tátou jsem nadobro skončila

Asi to je důvod, proč se rodí málo dětí

Naše generace nemá pomoc rodičů, vše je drahé, a tak se ani nedivím ostatním, že se rozhodnou být bezdětní a jen si užívat života. Protože ti, co se rozhodnou pro klasický rodinný model, se musí hodně otáčet, aby vše zvládli. Máme byt na hypotéku a manžel je od rána do večera v zaměstnání. Bere i práci navíc, jen aby přinesl domů o pár tisíc víc.

A to máma nevidí. Myslí si, že je manžel v práci do večera snad ze své dobré vůle. A tak jsem na vše sama. Nezlobím se na manžela, vím, že pro nás dělá první poslední. Role máme rozdělené. Já jsem s dětmi a pracuji na zkrácený úvazek, on plní rodinnou kasu. Jinak to nejde zorganizovat. Daň za to je, že jsme oba přetažení a netrávíme spolu čas.

Eva (39): Když šlo do tuhého, manžela jsem se nedočkala. Zradil mě ve chvíli, kdy jsem ho nejvíc potřebovala

Babička v naší rodině nefunguje skoro vůbec

Moje matka si bere děti striktně jednou za měsíc od soboty do neděle. Jinak je nemá potřebu vidět. Občas dětem zatelefonuje, ale aby přišla na návštěvu a odpoledne si s dětmi pohrála, to ne. A ani dětem nikdy nic nekoupí. Jen na jejich narozeniny, svátek a jiné významné dny. Dárky pro radost neexistují, ani peníze na přilepšenou. Třeba na nové boty pro vnoučata.

Hlavně že si matka létá čtyřikrát do roka na dovolenou. Na to peníze má. Za sebe peníze utratí, ale aby něco koupila svým vnoučatům, to ji ani nenapadne. Bohužel podobný přístup má i manželova matka. Ta nám zase neustále říká, že chodí do práce a je unavená. Ta pro změnu vyzvedává děti každou středu ve školce a vrací je domů v osm večer. Víc nic. A tak jsme s manželem na vše sami. Štve nás to, ale naše situace nemá řešení. Kdo nechce, nikdo ho nepřinutí.

Barbora (32): Dítě mělo být lékem na krizi v manželství. Už půl roku po narození syna jsem věděla, že to bylo špatné rozhodnutí

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].