Lada (46): Našla jsem si vdovce. Nemůžu se ale přenést přes to, že mě nikdy nebude milovat jako nebožku

Jozefa (50) miluji, ale nejsem si jistá, jestli spolu zůstaneme. Začít si s vdovcem není snadné a já si neuvědomila, že nikdy nebudu na prvním místě. Můj přítel na svou ženu myslí dnes a denně a já se trápím.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (25): Můj partner toužil po tom, abych změnila vizáž. Ukázalo se, že mám vypadat jako jeho mrtvá manželka

Kamarádky mi vdovce rozmlouvaly

Když jsem se seznámila s Jozefem, nechápala jsem, jak může být tak skvělý chlap svobodný. Pak mi vysvětlil, že mu před osmi lety zemřela manželka. Lekla jsem se takové bolesti v jeho srdci, ale nechtěla jsem zbaběle utéct. Vídali jsme se dál a já se bezhlavě zamilovala, přestože mě kamarádky varovaly.

Po nějakém čase se mnou dokázal Jozef o smrti své ženy mluvit, dokonce mi řekl, že bych se jí líbila. Byla dlouho nemocná a před smrtí kladla Jozefovi na srdce, aby nezůstal sám. Toužila jsem po tom, aby dal lásce druhou šanci. Udělala bych cokoliv, aby nám to vyšlo a první rok to vypadalo dobře.

Náš vztah se posouval kupředu, našli jsme si společné bydlení a já se seznámila s jeho blízkými. Bylo to pro mě neskutečně těžké. Všichni znali jeho mrtvou ženu. Viděli mě sice rádi po jeho boku, ale stále jsem cítila, že se nebožce nevyrovnám. Snažila jsem se to přijmout, dokonce jsem si o tom několikrát promluvila s psycholožkou.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (28): Ovdovělá tchyně si našla nového přítele. Jsem v šoku z toho, kdo to je

Všechno jsem dělala zbytečně

Snažila jsem se ze všech sil tolerovat Jozefovi případné špatné nálady. Dávat mu na všechno čas, dokonce i na to, aby mě miloval. Věděla jsem, že prožívá vůči své ženě pocit zrady. Nechtěla jsem se jí vyrovnat, ale být pro něj novou cestou. Zapomínala jsem na to, co chci já. Jozef si zvykl, že jsem tam vždy pro něj, O moje pocity se příliš nezajímal.

Po roce jsem začala ztrácet dech, byla jsem už z toho věčného snažení a chození po špičkách unavená. Napadaly mě divné myšlenky. Kdybych zemřela, chyběla bych mu stejně jako jeho žena? Znamenám pro něj vůbec něco? Jsem s ním jen proto, že někdo přišel o život. Už ten fakt mě častokrát ubíjel. A pak jsem jednou v noci „načapala“ Jozefa v kuchyni.

Držel fotku své ženy a po tvářích mu tekly slzy. Byla to pro mě rána. Připadala jsem si tak neviditelná! Toužila jsem ho obejmout, ale on by mě do svého světa nepustil. Jeho sestra mi řekla, že na svou manželku myslí každý den. Měla bych se s tím prý smířit, pokud v tom hodlám pokračovat. Asi nejsem tak silná osobnost, za jakou jsem se považovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (32): Vzala jsem si vdovce. Kvůli tchyni žiju ve stínu jeho mrtvé manželky

Budu muset odejít, kvůli sobě

Sice nechci Jozefa ještě víc ranit, ale nehodlám se po zbytek života obětovat. Mrzí mě, co se mu v životě přihodilo. Nechci ale být „ta druhá“, nechci vedle něj žít s pocitem, že ji chce zpátky. Nemůžu mu zazlívat, že mu jeho žena chybí.

Chtěla jsem si s ním o tom promluvit, ale on na to stále nebyl připravený. Když jsem si balila věci, ani na mě nepromluvil. Tajně jsem doufala, že mě bude přemlouvat a třeba mu něco dojde. Zřejmě byla chyba, že jsem do takového vztahu vůbec šla.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (33): Tvrdil, že je vdovec, a kupoval u mě kytky na hrob své ženy. Využil mne hrozným způsobem