Laďka (55): Můj muž rezignoval na kariéru a sbírá koše v montérkách. Propadám se hanbou, když ho potkám ve městě

Večeře bez spěchu, víkendové výlety, plány na cestování – všechno působilo jako zasloužená odměna za roky, kdy jsme se věnovali rodině, odříkali si, procházeli nesnadnými rozvody. Měla jsem pocit, že jsme si konečně „vybojovali“ životní úroveň a standard. O to větší šok přišel ve chvíli, kdy mi Michal oznámil, že se svou dosavadní prací končí. Nešlo o obyčejnou práci – působil roky na vysoké manažerské pozici, měl respekt, jistotu i prestiž. Čekala jsem, že ho to zasáhne, že bude bojovat, hledat nové možnosti, nenechá si to líbit. Jenže Michal změnu dost neotřele uvítal.

Lota (33): Nová práce, nový byt i nový muž. Rok, kterého jsem se bála, dopadl nakonec skvěle

Nechápala jsem jeho klid

„Tobě to opravdu nevadí?“ ptala jsem se ho opakovaně. Doufala jsem, že ten klid je jen přetvářka, že si začne hledat nějakou odpovídající práci. Jenže jsem se spletla. Michal se usmíval, mluvil o odpočinku, o životní změně, o tom, že si konečně „vydechne“. Dráždilo mě to čím dál víc.

Snažila jsem se ho motivovat, možná i trochu tlačit. Připomínala jsem mu jeho vzdělání, zkušenosti, kontakty. Měl spoustu známých, možností, mohl se možná posunout i o něco „výš“. „Miláčku, uber, já o to fakt nestojím. Dostal jsem pěkný zlatý padáček, dám si měsíc volno, dám do kupy chalupu a pak se po něčem porozhlédnu,“ stál si bohorovně za svým.

Damián (26): Chtěl jsem lepší a flexibilnější práci. Naletěl jsem ale na sladké řečičky a teď mám jen dluhy

Z křesla přesedlal na multikáru

Když pak přišel s tím, že má novou práci, ulevilo se mi. Ale jen na chvíli. Věřila jsem, že se „probral“, že se vrací zpátky do „velkého světa“. Jenže jeho nová „pozice“ mi vyrazila dech. Řekl mi, že má roztomilé místo v technických službách, práci má od domu deset minut na kole a prý vyfasuje báječnou multikáru.

Zareagovala jsem prudce, možná až příliš. Ale uvědomovala jsem si, že za mým výbuchem byla hlavně bezmoc. Věděla jsem, že přicházím o něco důležitého, a nestydím se za to – roky budovaný společenský status a prestiž nás stály hodně dřiny a času. Michal to ale viděl jinak. Chtěl čistou hlavu, svobodu, pracovat venku, pod širým nebem a v pohodlných montérkách.

Klára (20): Nová práce mi přinesla ohromné překvapení. Zjistila jsem, že mi matka celý život lže

Stydím se, i když to nechci říct nahlas

Když jsem ho poprvé viděla odcházet v montérkách, bylo mi, jak jen to říct, trapně. Byla jsem v rozpacích, bylo těžké na něj koukat. Styděla jsem se. Pak jsem ho potkala ve městě, zrovna do multikáry vysypával koš. Pusu měl od ucha k uchu, zdravil jakousi paní v kostýmku a já poprvé v životě dělala, že ho nevidím. Nevšiml si mě.

Doma Michal působí daleko spokojeněji než kdy dřív. Je klidný, vyrovnaný, chodí domů okolo čtvrté, na vše má čas. Na mě, na koníčky, dokonce začal vařit. Jenže mě to vytáčí. Přijde mi, že páchne odpadky, že hraje nějakou trapnou hru, že mi to možná dělá naschvál. Jsem na něj opravdu naštvaná.

Jana (51): Svou práci jsem milovala, dokud nenastoupila zákeřná kolegyně. Teď kvůli ní zvažuji výpověď

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].