Facebook
Instagram
Alena se snažila najít způsob, kterým by donutila svoji starou matku pravidelně chodit. To, že se nehýbala, mělo na její pohybový aparát zlý dopad. Alena to zkoušela přes víkendové výlety, ale to se neujalo. Pak narazila zcela náhodně na deník v metru. Napadlo ji, že by pro něj matka každý den došla. Podařilo se jí tímto matku rozpohybovat?
Moje matka se vždycky snažila najít skulinku pro to, jak se vyhnout něčemu, co se jí zrovna nechce dělat. Musím uznat, že je na to veliký mistr. Doufala jsem, že až bude starší, už si nebude vymýšlet, jak se věci dají obejít.
Museli jsme matku rozhýbat
Bydlím od matky přes půl Prahy. Je jí téměř osmdesát let a je těžké ji denně hlídat. Trápí ji klasické stařecké neduhy. Špatně slyší, ale to vyřešilo naslouchátko. To, že špatně vidí, jsme spravili novými brýlemi. Teď naposledy se ukázalo, že tím, že málo chodí, ji všechno bolí.
S manželem jsme se domluvili, že každý víkend se pro matku stavíme doma a pojedeme na nějaký výlet, aby chodila. V týdnu na to bohužel není čas, jsme pracovně velmi zatížení. Matka se na to samozřejmě netvářila, protože bylo jasné, že si ji chci pohlídat.
Odmítala chodit
Jela s námi jen dvakrát, protože je pravdou, že jsme na ni stále někde čekali. Měli jsme v plánu třeba pět kilometrů, ale už na druhém kilometru nemohla. Nemělo smysl ji trápit a ve finále ani nás. Musela jsem najít jiný způsob, jak ji donutit chodit. Ovládá velmi dobře internet, takže zkusit to přes denní návštěvu obchodu, kvůli pečivu, nemělo smysl.
Nákup si objednala online a donesli jí ho až do domu. Napadlo mě, že bychom jí koupili malého psa, ale nepřišlo mi to rozumné. Kdyby se stalo to nejhorší, pes by zůstal nám a my na něj vůbec nemáme čas. Matka byla šťastná, že na ni nemůžu. Jenže její zdravotní stav pohyb vyžadoval. Stačilo by denně hodina chůze, aby nezůstala zcela nehybná.
Skvělý plán
Jezdím do práce autem, ale jednoho dne jsem měla po práci sedánek s kamarádkou, tak abych se mohla napít, jela jsem do práce metrem. Když jsem procházela vestibulem metra, všimla jsem si, že lidé nosí stejné noviny. Vypadalo to jako nějaký deník. Narazila jsem na něj před vstupem do metra. Vzala jsem si jeden s sebou.
Při obědě jsem si deník pročetla a pak jsem dostala skvělý nápad. Matka bydlí od metra něco málo kolem kilometru. Kontrolu nad tím, že denně něco ujde, si zajistím právě tím deníkem. Při další návštěvě jsem ji požádala, aby mi denně došla pro zpravodajský deník do metra, protože to v práci sbíráme.
,,Proč si to nevyzvedneš sama?“ ptala se naštvaně. ,,Mami, já jezdím autem, nemám si to jak vyzvednout.“ Plán byl na světě. Musela mi každý večer poslat fotku z obýváku, že ten deník má. Žila jsem v tom, jak skvěle jsem to vymyslela, aby matka prostě denně něco nachodila. První týden to fungovalo velmi dobře.
V pátek jsem skončila dřív a rozhodla se, že se metrem projedu k matce a ověřím, jak poctivě noviny sbírá. Vyšla jsem nahoru z metra na ulici, kde byla autobusová zastávka. Z autobusu akorát vyšla moje máma. ,,Co tady děláš?“ ptala se vyděšeně. ,,Kam jdeš ty?“ zeptala jsem se. "Pro noviny" a sklopila hlavu. Opět mě převezla. Pro noviny jezdila každý den autobusem, takže stejně nic neušla. Už nevím, co vymyslet.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
