Facebook
Instagram
Aneta k sobě dlouho neměla partnera. Jednoho dne šla se svým otcem na oběd, obsluhoval je krásný číšník, který nakonec Anetu požádal o telefonní číslo. Začali spolu randit a rychle se do něj zamilovala. Těšila se, až dojde na erotiku, protože byl vážně skvělý. Pozvání k němu domů ale stále nepřicházelo. Co přesně Robert skrýval?
Svým kamarádkám jsem záviděla, že mají trvalé vztahy. Já nemohla natrefit na toho pravého. Bydlela jsem stále s rodiči, měli jsme veliký dům, nebyl důvod se stěhovat, doma jsme spolu vycházeli dobře. Jednoho dne mě vzal táta na oběd a tam se to stalo.
Stále mě k sobě nepozval
Obsluhoval nás nádherný číšník. Měla jsem pocit, že po mě kouká. Když jsem odešla na toaletu, dal se do řeči s tátou. Myslel si, že jsme milenci. Táta mu vysvětlil, jak se věci mají. Než jsme odešli, číšník mě doběhl a požádal o telefonní číslo. Představil se jako Robert. Už když mi podával ruku, projelo mnou vzrušení. Byl nádherný a velmi milý. Ještě ten večer mi napsal zprávu.
Hned na druhý den jsme se domluvili a zašli na večeři, ale někam jinam. Byl skutečně úžasný. Vtipný, přátelský a zdálo se, že má všechno v hlavě srovnané. Okamžitě jsem se zamilovala. Robert to měl podle všeho stejně.
Randili jsme skoro denně. Jeho dotyky pro mě byly vždycky erotickým zážitkem. Nemohla jsem se dočkat dne, kdy se pomilujeme. Chodili jsme spolu už skoro dva měsíce a pozvání k němu domů stále nepřicházelo. Nabídla jsem tedy, že můžeme ke mně, ale že bydlím s rodiči. Do toho se mu nechtělo.
Skrýval malé tajemství
Jeden večer jsme zašli do kina a pak na skleničku vína. Byli jsme oba ve velmi dobré náladě, tajně jsem doufala, že mě už k sobě konečně pozve. Nechtěla jsem tlačit na pilu, ale už jsem přemýšlela, kde je problém. Na konci večera nakonec vytoužené pozvání k němu domů přišlo.
Už když otevřel dveře bytu, ucítila jsem jistý puch. Zdálo se mi to jako nějaký trus a piliny. Robert mě začal něžně líbat a hladit. Chtěla jsem se oddat té kouzelné chvíli, ale slyšela jsem nějaké divné zvuky. ,,Co to je, proboha?“ zeptala jsem se ho. ,,Toho si nevšímej, mám tady pár křečků.“
Najednou začal docela veliký rambajs. Nemohla jsem se uvolnit, dost mě ty zvuky znervózňovaly. Tím, že bylo přítmí, to bylo ještě horší. Hledala jsem jednou rukou, kde se dá rozsvítit. Podařilo se. Jakmile se rozsvítilo, nestačila jsem se divit. Všude po obýváku a chodbě měl klece plné křečků. ,,Pár křečků, říkáš?“
V jedné kleci divočilo mládě na dřevěném kolotoči, dělalo to neskutečný hluk. V jiné kleci křečci chroustali mrkev a salát. Robert viděl, jak si prohlížím jednotlivé klece. Nevěřila jsem svým očím, protože jich bylo bezmála dvacet. Měl tak rozdělené samice od samců. ,,Tobě to vadí, viď?“ zeptal se sklesle.
Už se asi nevyspím
Já se spíše divila tomu, že dělají takový hluk. ,,Proč proboha nespí?“ šeptala jsem. Vysvětloval mi, že křečci ožívají právě večer. ,,To byl ten důvod, proč jsem oddaloval pozvání k sobě domů, bál jsem se, že tě to odradí.“ Je to důvod k rozchodu? Ne, ani omylem, jen si asi musím zvyknout na to, že v noci se moc nevyspím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
