Facebook
Instagram
Apolena měla na holku neobvyklý koníček. Jezdila na cyklokrosových závodech a velmi si přála vyhrát. Právě tam poznala svého přítele Milana. Svojí lásku ke kolům spojili. Jednoho se rozhodli pro těžší závod, kam pojedou spolu. Zatímco Milan během závodu věděl, že nevyhraje, Apolena měla kousek k prvnímu místu. Proč nakonec nevyhrála?
S Milanem (26) jsme se seznámili na cyklokrosových závodech. Obdivoval, že na holku jezdím dost slušně. Těšilo mě to, tak se z nás stal pár. Spojovala nás vášeň pro kola. Takže jak jsme trávili náš společný čas, je asi jasné. Každý víkend jsme vyráželi do lesů, někdy na menší závody. Trénovala jsem velmi tvrdě, jednou jsem si chtěla stoupnout na bednu vítězů. Začala mezi námi dravá soutěživost.
Chtěla jsem vyhrát
Dalo by se o mně říct, že jsem všeobecně velmi soutěživá. Uznám svoji prohru, ale dřu do poslední vteřiny. Našla jsem si závod ve svém městě, kde jsem vyrůstala, a napadlo mě, že bychom ho jeli spolu.
Začal tvrdý trénink, chtěla jsem konečně vyhrát. Myslím, že jsem k tomu měla velmi našlápnuto a Milan to věděl. Tvářil se, že mi to přeje. Každý jsme jel za svoji kategorii. Pár dní před závodem jsem si dopřála povinný odpočinek. Velmi jsem se na závod těšila, protože jsem v sobě cítila, že tentokrát je vítězství moje.
První jeli muži, Milan si vedl velmi dobře. Terén byla docela ostrý, samé bláto a dost kopcovitý terén. Nemohla jsem se dočkat, až nasednu na kolo. Měla jsem skvělý čas, podařilo se mi seskočit z kopce a dole to ukočírovat. Už jsem se viděla na prvním místě.
Neunesl svoji prohru
Poslední část daného okruhu byla pro tvrdé nátury, ale věděla jsem, jak na to. Musela jsem z posledních sil vyjet kopec a dole mě čekal dlouhý seskok, který když zvládnu, vyhraji.
Vyšlapala jsem nahoru a chystala se na seskok. Když jsem ,,letěla“ s kolem z kopce, vynořila se osoba z lesa a hodila mi velikou kládu přímo na místo, kam jsem měla s kolem dopadnout.
Manévr jsem nezvládla a sletěla jsem z kola, upadla na zem a narazila si kostrč. Zvedla jsem hlavu a jen se dívala, jak mě ostatní ženy dohnaly a předjely. Všechny kládu dokázaly přeskočit, protože si jí všimly včas. Nechápala jsem, kdo to byl a proč to udělal. Přiběhl ke mně doktor, pomohl mi vstát a musel mě ošetřit. Ohlédla jsem na místo, kde leželo moje kolo. Bylo skoro na dvě půlky. Tekly mi slzy.
Měla jsem naraženou kostrč a nehezky odřenou ruku. Přišel ke mně Milan se slovy: ,, To je ale smůla viď.“ Mně to došlo! ,,Ty jsi ale zrůda," zakřičela jsem na něj. ,,To jsi byl ty!"
Věděl už během závodu, že se neumístí, tak se rozhodl, že ani já nemám právo vyhrát. Tu kládu mi tam hodil on. V životě mu to neodpustím. Po tom, co mi jako omluvu koupil nové kolo, jsem se s ním rozešla.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz
