
Rebeka si léčila srdce po rozchodu pomocí jednorázových úletů. Když si ale našla Marka, všechno se vyvíjelo podezřele jinak…
Na začátku tohoto roku jsem prošla velmi nepříjemným a těžkým rozchodem, po kterém jsem si řekla, že si dám od vážných vztahů na chvíli pokoj.
Potřebovala jsem si vyléčit zlomené srdce
Co jsem si ale nechtěla odepřít byla trocha vzrušení a hlavně mužská pozornost. Ta mi totiž v posledním roce vztahu rozhodně chyběla. Můj ex si mě nevšímal, nevěnoval mi pozornost ani čas, cítila jsem, že jsem mu úplně jedno a že už pro něj nejsem přítelkyní a milenkou, ale spíš spolubydlící.
Nechtěl se mnou nikam chodit, nic dělat a také se mnou nechtěl spát. Nechápala jsem proč, myslela jsem si, že mu asi přijdu ošklivá, že jsem se mu přestala líbit. Nepomohlo ale ani když jsem zhubla a začala pořádně cvičit, ani když jsem změnila účes či se začala víc líčit. I přes to mě nechtěl.
A možná právě proto jsem si po rozchodu potřebovala dokázat, že o mě muži stojí a že nejsem ztracený případ. S kamarádkami jsem tedy na dámskou jízdu po všech barech ve městě. Krásně jsme se oblékly a vyparádily a vydaly se vymést každý podnik, který měl otevřeno. Vůbec jsem se nedržela zkrátka, klopila jsem jeden drink za druhým a hlavně flirtovala s každým mužem, co se objevil poblíž.
Vyspala jsem se s klukem z baru
A tak jsem se seznámila s Markem. Slavil právě rozlučku se svobodou svého kamaráda a byl už značně podnapilý, když jsme se náhodou u baru při čekání na drink dali do řeči. Marek byl neskutečně sexy, svůdný a vtipný a tak, když mě pozval tančit, neváhala jsem ani minutu. Ten večer si mě odvedl k sobě domů a já jsem se s ním vyspala. Když jsem se ráno probudila v jeho náručích, cítila jsem se skvělě.
Podařilo se mi svést krásného fešáka, muži o mě stále stojí, problém nebyl ve mně, mise splněna. Marek se probudil chvíli po mně, zavolal mi taxi a na cestu mě políbil na čelo. Myslela jsem si, že tak náš příběh končí, že šlo o pouhou jednorázovku a že už se nikdy neuvidíme. Hned dva dny na to se ale stala obrovská náhoda.
Dobíhala jsem právě ráno autobus, když jsem nesmírně spěchala do práce. Pršelo, nebyla jsem namalovaná ani učesaná a šla jsem už potřetí ten týden pozdě, opravdu jsem tedy autobus potřebovala stihnout. Už jsem s hrůzou viděla, jak přede mnou zavírá, když náhle někdo do dveří vložil ruku tak, aby se nemohly zavřít a já rychle vklouzla dovnitř.
Začali jsme se náhodně potkávat
„Děkuju moc, zachránil jste mi práci,“ vydechla jsem zadýchaně a vzhlédla nahoru na muže, co mi pomohl. Když jsem viděla jeho úšklebek, obočí mi vylétlo vysoko na čelo.
„To je mi ale náhoda, Rebeko, není zač,“ ušklíbl se na mě Marek a oči mu svítily, „nečekal jsem, že se ještě uvidíme.“
„Já také ne,“ přiznala jsem bez okolků, ale ráda jsem ho viděla. Prohodili jsme pár slov a já jsem o pár zastávek dále vystoupila. Myslela jsem si, že tentokrát to už je konec našeho příběhu, osud to ale opět viděl jinak. O víkendu jsme se setkali ve fitku.
Pozval mě na rande
„Tak to řekni rovnou, že ses do mě zamilovala a že mě pronásleduješ,“ začal si ze mě utahovat Marek a já jsem musela protočit očima. Oba jsme chtěli cvičit na tomtéž stroji a náhodou se u něj potkali.
„To by bylo moc přímočaré, to bych nemohla udělat,“ mávla jsem rukou, neubránila jsem se ale úsměvu.
„Tak já budu přímočarý... nevyjdeme si na rande, když už se takhle pořád setkáváme?“ nabídl mi a já jsem překvapeně zamrkala. Neměla jsem důvod nesouhlasit a tak jsme se domluvili, že si hned další týden zajdeme na kafe.
Nedávala jsem tomu velkou naději, tak trochu jsem si myslela, že spolu zase skončíme v posteli a to bude tak všechno. To jsem se ale zmýlila. Jedno kafe s Markem se proměnilo v celé odpoledne, kdy jsme se procházeli po celém městě, povídali si a rozebírali spolu snad všechno ze života. Zjistili jsme, že si skvěle rozumíme a večer se nám nechtělo loučit.
Z náhodné známosti je ten nejlepší přítel
A tak se z mé známosti na jednu noc stal můj nový přítel, se kterým jsem teď šťastně již třičtvrtě roku a který je snad už ten pravý. Neskutečně Marka miluji a jsem nesmírně ráda, že jsem ho tehdy v tom baru, kde jsem si jen chtěla vyléčit srdíčko, potkala.
Shodli jsme se, že by byla hrozná škoda, kdybychom spolu zůstali jen spát, když si tak skvěle rozumíme a já mám za to, že to snad bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Nedávno jsme se spolu sestěhovali a já konečně zažívám šťastný vztah, co mě naplňuje. Myslím si, že nás spolu doopravdy svedl osud. Tolik náhod, tolik setkání... to snad musí být nějaké znamení vesmíru. A tak doufám, že vyšší síla, co nás seznámila, zařídí také, že spolu zůstaneme.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




