Běla (22): Pátku třináctého jsem se nikdy nebála. Po nedávné zkušenosti je tomu ale jinak

Nikdy jsem nepatřila mezi ty, co by se báli pověr. Ať už jde o pátek třináctého, či rozbité zrcadlo. To se změnilo dne, kdy jsem zažila něco prazvláštního. I když už je to pár let, dodnes se z toho nemohu vzpamatovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (22): Mám panickou hrůzu z koček. Po jedné magické úplňkové noci se vše změnilo

Pátek třináctého mě nechával klidnou

Vždy, když se blížil pátek třináctého, mamka se se mnou před cestou do práce loučila slovy: ,,Dávej na sebe dneska obzvlášť pozor. Víš, co je za den.“ Ona se pátku třináctého bála snad ještě víc než černé kočky přes cestu. Já vždy na její radu protočila panenky. ,,Mami, neboj se. Jsou to jen pověry. Je to den jako každý jiný. Jen se kolem toho dělá hrozný humbuk,“ odbyla jsem ji.

Až do mých dvaceti se mi nikdy nic v tento den nestalo. Proto jsem se ho také nebála. Jenže před pár lety se přihodilo něco, z čeho se klepu ještě dnes. Bydlela jsem v té době ještě s rodiči. Byl právě pátek třináctého a já se doma učila na maturitu.

Ráno lilo jako z konve a já měla blbou náladu. Svíral mě divný pocit. Svalovala jsem to na nervozitu z blížící se zkoušky. Seděla jsem v pokoji s hlavou v učebnicích. Chvílemi jsem pozorovala ten ohromný slejvák za okny. V jednu chvíli jsem si všimla, že se na stěně pokoje dělají fleky. První, co mě napadlo, bylo, že mi tam asi zatéká.

Mohlo by Vás zajímat:

Olina (27): Obyčejná páteční noc na chatě se změnila ve strašidelný zážitek. Možná to bylo úplňkem

Zjevila se mi sousedka s prosbou o pomoc

Přistoupila jsem blíž ke stěně. Jenže to nebyly fleky od vody, ale od krve. Navíc tvořily jakýsi obrazec. Vypadalo to jako hlava stařenky. Tak jsem se lekla, že jsem z pokoje utekla do kuchyně. Hodila jsem do sebe skleničku vody a vydýchávala to, co jsem právě viděla.

Sama sebe jsem nahlas uklidňovala: ,,Je to jen výplod tvé fantazie. Jsi unavená, přetažená. Hlavně klid. V tom pokoji nic není.“ Sotva jsem se uklidnila, zaslechla jsem z pokoje hlas. Dnes vím, že by bylo lepší, kdybych z bytu utekla. Já se ale místo toho šla do pokoje podívat. Něco mi prostě našeptávalo, abych tam šla.

Na mé posteli seděla sousedka z horního patra. S utrápeným výrazem mě prosila o pomoc. Mluvila tak, jako by se dusila. ,,Pomoz mi, prosím. Nemůžu dýchat. Musíš mi pomoct,“ mluvila ke mně jiným hlasem, než který má ve skutečnosti. Zjevně jsem se dostala do šoku a omdlela jsem. I v tomto stavu jsem ji slyšela, jak mě prosí, abych šla do jejího bytu.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (36): Maminčina tragická smrt probudila v našem synovi netušené schopnosti

Mohla jsem jí pomoct, a neudělala to

Vzbudila mě až mamka, když přišla z práce. Kolem mě byla krev. Posadila mě na postel a snažila se ze mě vymámit, co se stalo. Nebyla jsem schopna jí to popsat. Sama jsem si vůbec nebyla jistá tím, co se mi vlastně stalo. Pohlédla jsem směrem k místu, kde byly předtím stopy krve. Už tam po nich nebyla ani památka.

Ten večer nám přišel soused říct, že mu zemřela manželka. Našel ji doma v kaluži krvi. Upadla nešikovně na zem a strhla na sebe skříň. Polilo mě horko. Mělo to zcela jistě nějakou spojitost s tím, co se mi stalo. Sousedku jsem na své posteli viděla. Kdybych jí šla pomoct, možná by ještě žila. Může za to pátek třináctého?

Mohlo by Vás zajímat:

Zbyšek (23): Neprozřetelně jsem si přál cizí smrt. Netušil jsem, jaké to bude mít následky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.