Marie (31): Už věřím na pátek třináctého. Když mě na to upozorňovala kartářka, smála jsem se, že je to jen pověra

Nikdy jsem nevěřila na pověry, jako je černá kočka nebo pátek třináctého. Dnes už vím, že na tom asi něco bude.

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (49): Poslechla jsem kartářku, jenže ona se šeredně zmýlila. Zničilo mě to

Nevěřím na pověry

Patřím mezi klasického odpírače různých nadpřirozených jevů nebo pověr. Když slyším někoho nadávat, že mu přeběhla černá kočka přes cestu, směji se. Zatímco dotyčný se bojí, co se stane, já se náramně bavím. Kamarádka Marika se na mě za to někdy zlobí, protože si myslí, že je moje smýšlení špatné. Tvrdí, že není na škodu tomu věřit a dávat si pozor.

Myslela jsem si své, protože mně se nikdy nic nepřihodilo. Marika mi tvrdila, že jednoho dne se to zlomí a i na mě dojde. Tomu jsem se zase vysmála. Ona mě pobídla, abych s ní šla na nákupy, protože za měsíc měly být Vánoce. Už dopředu měla promyšlené, že mě zatáhne ke své kartářce.

Vadily jí moje posměšky. Nechtěla jsem jí pokazit radost, tak jsem nakonec do ošuntělého křesla u kartářky usedla. Vyložila mi karty a řekla, že se blíží pátek třináctého a měla bych být na pozoru. Začala jsem se smát. Kartářka se na mě velmi přísně podívala a řekla: „Být vámi, tak se moc nesměji, nebude to váš šťastný den. Raději zůstaňte doma.“

Mohlo by Vás zajímat:

Růžena (43): Ve dvaceti letech jsem si vyslechla předpověď kartářky, která se postupně vyplnila

Kamarádka a její lest

„Co se mi jako stane? To tam taky vidíte?“ smála jsem se. Marika zuřila, že jsem to ani v danou chvíli nebrala vážně. Kartářka pokračovala: „Vidím na tento den nehodu, nejspíš nabouráte. Někdo blízký se s vámi rozloučí.“ Už mě to nebavilo poslouchat. „Dobře jste se na mě vy dvě domluvily. Že vám není hanba.“

Kartářka na mě ještě něco volala, ale už jsem ji neposlouchala. Marice jsem vynadala, že se chová jako malá holka. „Prostě na nic takového nevěřím, tak už mi s tím dej pokoj!“ křičela jsem na ni. Chtěla jsem na to rychle zapomenout. To je přesně ten důvod, proč na nic nadpřirozeného nevěřím. Kartářky si vymýšlí, a ještě si za to nechávají platit.

Pár dní jsme spolu s Marikou nemluvily. Až v pátek třináctého mi od ní přišla zpráva: „Prosím, zůstaň dnes doma.“ Ani omylem, odpověděla jsem nahlas. Oblékla jsem se a vzala jsem klíčky od auta. Zhruba v polovině jízdy se mi rozsvítila kontrolka nízkého tlaku v pneumatice. Za pár vteřin jsem jela skoro po ráfku.

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (41): Výklad z tarotu mi změnil život. Škoda, že se to nestalo o pár let dřív

Pohromy v pátek třináctého

Zůstala jsem stát na blikačkách a doufala jsem, že mi někdo pomůže. Během toho mi přišel hovor od mé matky, že měl otec v noci infarkt a je v nemocnici. Co je to za den? Stojím na krajnici s nepojízdným autem, a to zrovna ve chvíli, když potřebuju jet za tátou. Do toho se ozvalo z rádia: „Milí posluchači, dnes je pátek třináctého, buďte na sebe opatrní.“ Už jsem na to stihla od Maričiny zprávy zapomenout. To snad není možný! Tak ona ta ježibaba měla snad pravdu.

Volala jsem kamarádovi, který bydlel kousek, aby mi přijel pomoci. Čekala jsem tam další hodinu. Když mi dal na auto rezervu, vydala jsem se za tátou. Další problém. Kvůli pandemii mě za ním nepustili, což mi vůbec nedošlo. Volala jsem do práce, že nepřijdu. Vydala jsem se domů, kde mě ale čekala další pohroma. Má pračka, kterou jsem ráno pustila, vytopila sousedy. Nikdy předtím se to nestalo. Táta se z toho díkybohu dostal. Na další pátek třináctého si dám už asi větší pozor.

Mohlo by Vás zajímat:

Karina (19): Svoji delší první jízdu autem si budu pamatovat celý život, zažila jsem něco děsivého

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.