Facebook
Instagram
Martin se zakoukal do Lenky pro její nevídanou obyčejnost. Po pár týdnech si ji pozval k sobě domů s vidinou romantického večera. Místo toho ale Lenka řešila, proč má doma tolik zbytečných spotřebičů. Došlo nakonec ke společné cestě?
Myslel jsem si, že dneska už neexistuje domácnost, ve které by nebyla myčka nebo sušička. Je tolik vymožeností, jak si ulehčit život, že i já jsem tomu zcela propadl.
Nevšední žena
Je velmi pohodlné naskládat špinavé nádobí do myčky, zmáčknout tlačítko a zbytek už se udělá sám. S bývalou ženou jsme si pořídili i sušičku na prádlo. Nebavilo nás mít všude po bytě stojany s usychajícím prádlem. Vlastně na všechno mám doma mašinku. Vajíčka za mě také uvaří stroj a já nemusím stát u plotny a hlídat čas.
Bydlím už dva roky sám, protože naše manželství nabralo rychlý konec. O tom teď ale mluvit nechci. Nedávno jsem se seznámil s Lenkou (29). Už na první pohled působila velmi obyčejně, ale možná právě to sehrálo zásadní roli. Neměla obarvené vlasy ani umělé nehty jako většina dnešních žen.
Byla to velmi čistá duše, která se jen tak nevidí. Sice jsem se do vztahu nehrnul, ale ona mi učarovala svojí osobou natolik, že jsem se zamiloval. Neřešila povrchní záležitosti, na vše nahlížela ze zcela jiného úhlu. Dokonce je to snad první člověk, kterého znám, co nemá nikde na internetu nějaký profil.
Nelíbilo se jí, jak žiji
Začali jsme se vídat velmi pravidelně, až došlo na první pozvání ke mně domů. Byla zcela v šoku, kolik elektronických věcí doma mám. Když byt procházela, vypadala trochu jako Alenka v říši divů. „K čemu máš tu sušičku? Je to nepraktické,“ řekla otráveně.
Když viděla mikrovlnku, byl to pro ni absolutní šok. „Víš, kolik škodlivin taková mikrovlnka umí do jídla dostat? Raději se toho rychle zbav!“ řekla naštvaně. Chtěl jsem její pozornost nasměrovat jinam. To ale nesměla zahlédnout myčku. „Proč si dnes lidé kupují takové nesmysly?“ zeptala se a otočila se směrem ke mně.
„Ulehčuje to život, ne?“ řekl jsem pobaveně. „Copak ty doma nemáš myčku?“ zeptal jsem se. „Blázníš? Na co? Mám dvě zdravé ruce,“ řekla hrdě. Aha, tady pšenka nepokvete, říkal jsem si v hlavě. Měl jsem představu krásného večera, kdy se trochu pomazlíme, a místo toho se zpovídám z toho, proč mám doma spotřebiče.
Nazvala mě omezencem
Když už konečně usedla na gauč vedle mě a mohlo dojít na intimnosti, zbystřila velikou televizi. „Proč máš doma takové věci? Vždyť televize je zcela zbytečná. Kde máš nějakou knihovnu?“ Vyděšeně si stoupla a začala okem hledat knihovnu. Nevěřila tomu, že doma nic takového nemám. „Co si chci přečíst, to si stáhnu,“ řekl jsem. „A jak žiješ ty, Leni, že se ti nelíbí moje vybavení?“ zeptal jsem se.
„Já myju nádobí v ruce,“ řekla nasupeně. „Prádlo přepírám jen v lavoru a pak ho normálně pověsím na šňůru na balkón. Televizi nemám, ale zato mám asi tisíc knížek,“ dodala hrdě. Usedla po tomto svém výčtu nešťastně na gauč a řekla: „Moc se mi líbíš, ale tohle klapat nebude. Jsi omezenec dnešní doby.“ Sebrala si kabelku, kabát a odešla. Vlastně mi tím prokázala službu. Začít žít s takovou ženskou? Pche, ještě by chtěla, abych to nádobí myl také v ruce. Proč bych to dělal, když na to mám spotřebič?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
