Facebook
Instagram
Když Dominika a Roman začali bydlet spolu, ani ve snu ji nenapadlo, kde se vynoří komplikace. Roman byl zvyklý na to, že za něj doma všechno dělá maminka. Takže když ho Dominika požádala o pomoc ve společné domácnosti, vždycky s tím měl problém. Nakonec to Roman nevydržel a vrátil se k mamince.
Myslela jsem si, že můj přítel Roman (30) je sečtělý a samostatný muž, který ví, co od života chce. On se ale už po třech měsících společného bydlení vrátil k mamince. Důvod je vážně k smíchu. Vadí mu totiž, že chci, aby po sobě uklízel a pomáhal mi s domácími pracemi. A to mu nevoní, protože doma to za něj dělá maminka.
Můj přítel je líný a pohodlný
S Romanem jsme spolu dva roky. Dokud šlo jen o chození a každý bydlel jinde, náš vztah se jevil idylicky. Občas u mě sice přespal, ale jinak bydlel trvale u své maminky. Právě kvůli tomu jsem nepoznala, že jako chlap je do života zatím nepoužitelný.
První náznak se objevil minulý rok. Vyjeli jsme spolu na tři dny k nám na chalupu. Táta mě požádal, abychom posekali zahradu a po našemu odjezdu chalupu zase uklidili. Roman tam za celý víkend nehnul prstem. Nechal se obskakovat a když došlo na práci, zdejchnul se.
Chalupu jsem před odjezdem uklidila sama. Když jsem ho žádala o pomoc, tvrdil, že ho bolí hlava. Tehdy jsem tomu nevěnovala dostatek pozornosti. Věřila jsem, že mu zkrátka není dobře. Jenže to se projevila jeho lenost a nechuť i jen hnout prstem.
Společné bydlení bylo za trest
Minulý rok v září jsem mu navrhla, abychom spolu začali bydlet. Musel jít ke mně, protože on ještě pořád bydlel s matkou. Představa života s budoucí tchyní mi zatím nevoněla. Pár týdnů jsem si společné bydlení užívala. Chtěla jsem, aby se u mě Roman cítil dobře, tak jsem mu podstrojovala.
Po měsíci jsem už chtěla, aby mi s něčím pomohl. Třeba vynesl smetí, které bylo za dveřmi, nebo aby po sobě uklidil nádobí. S tím měl Roman problém. Pokaždé si vymyslel něco, proč to nejde. A nechal mě, abych to udělala. Za tři měsíce, co u mě bydlel, ani jednou nenakoupil. Když si měl složit svoje prádlo, skoro se urazil, co to po něm chci.
Velmi rychle jsem se z našeho společného bydlení cítila unavená. Dokud jsem bydlela sama, nevadilo mi uklízet. Byl to nepořádek jen po mně. Jenže když už jsme bydleli spolu, považovala jsem za samozřejmé, že si po sobě prostě uklidí. Začali jsme se neskutečně hádat. Roman stál pořád na zadních a vyváděl kvůli každé mé prosbě, aby doma něco udělal.
Štěpánka (25): Můj přítel neumí šetřit, svým chováním žene náš vztah do záhuby
Vrátil se k mamince, kde nic nemusí
V napjaté atmosféře jsme spolu žili tři měsíce. A při jedné hádce, kdy jsem mu opět hubovala, proč nevynesl smetí, se vyslovil. „Já už toho mám dost. Stěhuju se zpět k mámě, tam nic nemusím," pronesl a začal si balit věci. Chtěla jsem situaci uklidnit a snažila se to s ním řešit. „Je přeci normální, že i chlap doma pomáhá," řekla jsem mu.
„Já ne. Když jsem bydlel s mamkou, nic jsem nemusel. A ty tady po mě šlapeš a já to nedávám..." lamentoval. To jsem jen užasle stála a doufala, že blbě slyším. Odešel tak rychle, jako přišel. Jsem v šoku, že chlap ve třiceti neumí složit ponožky a vzít smetí do popelnice. V našem vztahu pokračujeme, ale myslím si, že nás šťastný konec nečeká. Jednoho dne zase dojde na společné bydlení a já budu znovu žádat, abychom si práci doma dělili. Pokud toho není schopen, rozumět si nebudeme.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
