Facebook
Instagram
Františka měla skvělou babičku, kterou milovala. Když zemřela, zanechala jí starý gramofon. Kdyby Františka tušila, že je to víc než gramofon, možná by si z něj hudbu pustila dřív než na své svatbě. Tam se ukázalo, že měla babička pravdu, když tvrdila, že zemřelo tělo, ale duše zůstala. Co se na její svatbě odehrálo?
Moje babička byla skvělá ženská. Dalo by se říct, že mě do života připravila právě ona. Jako starší člověk měla trochu jiné představy o tom, jak to dnes chodí. Neustále mi kladla na srdce, že až budu veliká, nesmím brát drogy, musím se dobře učit a ctít slovo rodičů. Když jsem jí jako malá sedávala na klíně, prosila jsem jí, aby byla na mé svatbě. Tvrdila, že takovou událost si určitě nenechá ujít.
Starý gramofon
To, že babička umírá, jsem vycítila, aniž by mi to musela říct. Mluvily za ní její oči, odcházel z nich život. Nikdy jsme se o tom nahlas nebavily, ale já věděla, že moc času jí už nezbývá. Utěšovala mě, že to jednou čeká každého, že je to přirozené. Matka se vždycky zlobila, když mi babička našeptávala, že umírá jenom její tělo, ale duše tu bude navěky. Pro mě to byla útěcha, lépe jsem se s tím dokázala smířit.
Každému z nás předem řekla, co bude jeho, až přijde ten den. Mně darovala svůj starý gramofon, byl to náš doprovod na zimní večery. V den, kdy odešla, jsem to věděla dřív, než nám to děda volal. Cítila jsem to v sobě, že část mě skomírá. Věděla jsem, že by si babička nepřála, abych kvůli tomu byla smutná. Tak jsem vnitřně její život oslavovala.
Čas je nejlepší lék. Já si našla novou práci a díky ní i přítele. Jmenoval se Matěj. Byl o něco starší než já, takže měl celkem jasno, co od života chce. Po třech letech se chystala svatba. První, na koho jsem myslela, byla právě babička. Hledala jsem způsob, jak si navodit pocit, že bude na mé svatbě také. Požádala jsem Matěje, zdali by mohla jedna píseň na svatbě zaznít z gramofonu.
Dostála svého slibu, byla na mé svatbě
V den svatby jsem byla nervózní. Přeci jenom vstoupit do manželství je také životní etapa. Vše bylo dokonalé, až na jednu věc. Místo v mém srdci po babičce bylo nezaplněné. Vybrala jsem si jednu gramofonovou desku, která byla naše oblíbená.
V momentě, kdy se hudba rozezněla, zavřela jsem oči a na chvíli si představovala, že je tu babička. Když jsem otevřela oči, z gramofonu jako by se ozval babičky hlas, který říkal: ,,Jsi ta nejkrásnější nevěsta.“ Bylo vidět, jak se svatebčané zarazili, protože to působilo velmi děsivě. Pro mě to bylo jasné znamení, že babička nelhala a je na mé svatbě se mnou. Po obřadu se neřešilo nic jiného, než hlas, který byl slyšet. Lidé chodili s otázkou, jak se mi podařilo tu nahrávku udělat.
Nikdo mi nevěřil, že to není moje práce. Babička zkrátka dostála svého slibu a přišla na moji svatbu. Gramofon je pojítkem mezi mnou a babičkou. Dodnes je to náš způsob komunikace, což už si musím nechat pro sebe, málokdo by mi to totiž věřil.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
