Irena (43): Musela jsem udělat životní rozhodnutí. Čekala jsem, že mě manžel podpoří

Když jsme se s Markem (47) brali, slibovali jsme si věrnost, oddanost i to, že si pomůžeme v těžkých chvílích. Zatímco já to myslela vážně, pro něj to byla jen prázdná slova, protože jinak by se teď zachoval jinak. V tu nejtěžší životní chvíli jsem zůstala bez jeho podpory a pomoci.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (39): Zjištění, že je mamka vážně nemocná, byl obrovský šok. Ještě víc mě zaskočilo, jak se začal chovat táta

Chtěla jsem se postarat o nemocnou maminku

Moje maminka Eva je vážně nemocná. V šedesáti osmi letech bojuje se zákeřnou pomocí. Od chvíle, co jsem se to dozvěděla, jsem byla připravená jí pomoci. Mamka nejprve odmítala, protože měla pocit, že mi zasahuje do života. A ve finále měla pravdu, ale mně to nevadí. Je to moje mamka. Dala mi život, celý čas se o mě starala. Nastala chvíle, kdy jí to mohu oplatit.

Vzhledem k tomu, jak veliký nádor v sobě nosila, musela podstoupit operaci. Dopředu jsme věděly, že jde o riskantní zákrok. Mamku trochu zlobí srdíčko, takže narkózy jsme se také bály. Bylo jasné i to, že po operaci bude muset docházet na chemoterapie. Lékař se mi snažil nastínit, jak moc náročné to pro mamku bude.

,,Nejlepší by bylo, kdyby u ní mohl někdo být. Pokud žije sama, bude nutné zajistit nějakou sestru,“ kladl mi na srdce. Já v tu chvíli přesně věděla, co udělám. ,,Dám výpověď a budu se o mamku starat,“ oznámila jsem manželovi. ,,Mám našetřené peníze, takže to nějaký pátek zvládneme bez mého přijmu,“ malovala jsem mu svůj plán.

Mohlo by Vás zajímat:

Jirka (35): Nejdřív to byla nemoc otce a teď naši rodinu postihla další smutná událost

Manžel moje rozhodnutí nepodpořil

,,Jako že tě budu živit?“ ježil se. ,,Jak říkám, nějaké úspory jsou. Pokud zůstanu na klinice, nebudu mít čas se o mamku starat,“ snažila se mu to vysvětlit. Jeho reakce nebyla taková, jak jsem čekala. To já se vzdávala svého života, ne on. Po patnácti letech jsem na veterině dala výpověď a byla připravena postarat se o mamku.

Operace se díky bohu povedla podle plánu. Mamka byla ale dost slabá a bylo jí zle. Několik dní po zákroku nebyla schopna skoro ničeho. Mezi operací a první chemoterapií se tělo muselo trochu zotavit. Když ji pustili domů, já už tam měla nastěhované věci. S Markem jsem to považovala za vyřešené, věřila jsem, že mě pochopí a podpoří.

,,Až se mamce udělá lépe, možná ji vezmu k nám. Teď chce být ale ve svém,“ oznamovala jsem mu do telefonu. ,,Já pořád nechápu, proč jí nezaplatíš nějakou asistentku. Proč ses tak obětovala?“ nechápal. ,,Je to moje máma, dlužím jí to. Nesnesla bych, kdyby se o ni měl starat někdo cizí,“ reagovala jsem podrážděně.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (35): Odmítla jsem se starat o nemohoucího dědu. Rodina mě za to odsoudila

Ukázala se manželova pravá tvář

Bohužel během léčby nastaly jisté komplikace. Mamce začalo být pravidelně zle. Někdy se stalo, že i tři dny nejedla a jen zvracela. Několikrát jsem ji v noci vezla do nemocnice. Mnohokrát se stalo, že tam strávila dva dny, protože byla dehydratovaná. Marek to pořád nedokáže pochopit.

Díky tomu, že jsem u mamky 24 hodin denně, mohu jí zajistit okamžitou péči. Sice jsem jen veterinářka, ale mám jisté povědomí o tom, co dělat. Uběhl nějaký čas a mamka se postupně zotavila. Léky bude brát pravděpodobně trvale. Chodí na vyšetření, aby se vědělo, zda se neobjevil další nádor.

Co se týče mého manželství, je mrtvé. Tuto těžkou zkoušku neustálo. Rozvedení sice nejsme, ale už jsem se domů nevrátila. Marek se projevil jako sobec. Nelituji toho, že jsem to riziko podstoupila. Aspoň teď vím, s kým jsem roky žila.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (43): Rozhodla jsem se postarat o nemocného tátu. Netušila jsem, co všechno mě to bude stát

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.