Irena (68): Roubenka v lesích změnila mou sestru k nepoznání. Bojím se, co ještě přijde

Sestra Ludmila (65) a já jsme zůstaly na stáří osamocené. Ani jedna z nás nemá rodinu, a tak jsme se rozhodly pro šílený nápad. Na stáří jsme si pořídily menší roubenku v lesích, kde chceme dožít. Místo vysněného klidu ale čelíme po nocích něčemu tajemnému.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (26): Chvástal jsem se, že vydržím i týden v chalupě, kde straší. Tamější hrůzy mě ale vyhnaly už po první noci

Koupily jsme si se sestrou roubenku v lesích

Máme za sebou nepovedená manželství. Naši manželé si nezávisle na sobě našli mladší kopie nás dvou. Mě rozvod potkal před pěti lety. Ludmilu teprve před rokem. Ani jedna z nás nemá děti, ke kterým by upnula svůj život. Dalo by se říct, že my dvě jsme si tak nějak zbyly. A tak hodně času trávíme společně.

Když přišla ségra s nápadem, abychom si napůl koupily nějakou chatrč, nadšeně jsem souhlasila. „Vždyť my nikoho nepotřebujeme. Vystačíme si spolu," pronesla a svému nápadu zatleskala. Naše finanční možnosti byly omezené, takže jsme se rozhlížely po skromné chatě o dvou místnostech. Když jsem našla jednu zastrčenou roubenku v lesích, měla jsem jasno.

I Ludmile se líbila, takže jsme se na ni při první příležitosti jely podívat. Roubenka měla výhled přímo do ráje. Nakonec byla mnohem větší než v našich představách. S majitelem byla dobrá domluva, nakonec nám i slevil. My jsme si zabalily těch pár švestek a vydaly se bydlet do lesů.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (18): Během noci na chalupě mě vzbudila rána do hlavy. Pak jsem zažila něco děsivého

V noci jsme slyšely zvonek

Původní vybavení se nám natolik líbilo, že jsme si ho v roubence nechaly. Já jsem si vzala pokoj v dolním patře a Ludmila nahoře. Společenská místnost byla tak velká, že by se nás tam vešlo deset. My jsme ale nejvíce času trávily na verandě s knížkou v ruce. Po pár prvních nocích jsem kolem jedné hodiny nad ránem slyšela zvonek.

Jeho zvuk byl tak intenzivní, až jsem vstala z postele a šla k hlavním dveřím. Otevřela jsem, ale nikdo tam nestál. Rozespale jsem znovu ulehla a málem na to zapomněla. U snídaně se mě sestra ptala, jestli jsem v noci také slyšela ten zvonek. „Aha, tak to nebyl jen sen. Já se šla podívat ke dveřím, ale nikdo tam nebyl," řekla jsem jí.

Během dne jsme lelkovaly kolem roubenky a vymýšlely, co kam zasadíme. Pak se Ludmila zastavila u dveří a zamyšleně pronesla. „Víš, co je divný?" přitáhla mě ke dveřím. „Že tu žádný zvonek není." Vytřeštila jsem oči. „Tak se nám to asi jen zdálo," zlehčovala situaci. „Jako že bychom obě měly stejný sen? To je trochu divné, nemyslíš?" vážně jsem se na ni podívala.

Mohlo by Vás zajímat:

Drahoslav (70): Vzdušný vír v lese mi ukázal, co se kdysi stalo mému nejlepšímu kamarádovi

Bojím se, že mou sestru ovládá zlá síla

Nechtěla jsem to dát na sobě znát, ale velmi mě to vyděsilo. A ještě víc mě dostalo to, že se zvonění opakuje skoro noc co noc. Slyším zvonek, který v roubence není. Do toho všeho mám pocit, že s Ludmilou něco je. Její výraz se značně změnil. Vidím v něm zlost a vztek. Už to není ta hodná a milující sestra. A myslím si, že za to může chalupa.

Už několikrát jsem si všimla stín, který se kolem nás mihne. Zvuky, které roubenka vydává, také nejsou zcela běžné. Nechci působit jako stará bláznivá bába, ale myslím si, že zde nejsme sami. Ludmila teorii o duchovi odmítá. Já už ale asi nemám žaludek na to, abych každou noc trnula strachem. Chci se odstěhovat, jenže ne bez Ludmily. Ta chce zůstat, protože prý cítí, že je tady doma. Mám strach, jestli ji neovládá nějaká vyšší moc. Myslím, že nás zde nic dobrého nečeká...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (64): Na chatě jsme sundali ze zdi starý kříž. Jaká to byla chyba, jsme zjistili ještě tu noc

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.