Facebook
Instagram
Janča se zamilovala do Tomáše, který je popelářem. Byla to láska na první pohled. Když ho představila rodičům, netušila, co jim na něm bude vadit. Jde právě o jeho povolání. Jana se však nevzdala a s Tomášem slaví pět let vztahu. Rodiče se sice omluvili, ale ona se na ně pořád zlobí.
Můj přítel Tomáš (28) je popelář. Je to asi sen každého malého kluka a jemu se splnil. V životě by mě nenapadlo, jak se k tomu postaví naši. Když jsem jim řekla, čím se Tomáš živí, oba ohrnuli nos. A div mi nenakázali okamžitý rozchod. Copak na tom tak záleží?
Zamilovala jsem se do popeláře
S Tomášem jsme se seznámili právě u popelnice. Pro někoho odporná představa, mě do našeho příběhu krásně zapadá. Bylo šest hodin ráno a popeláři akorát přijeli do našeho bloku. Já jsem pospíchala na autobus, ale z tašky mi vypadla peněženka. Muž v zeleném oblečku za mnou běžel a něco hulákal.
„Vypadla vám peněženka, krásná dámo,“ pronesl zvesela. Do jeho krásných modrých očích jsem se okamžitě zakoukala. Neměla jsem čas na milé slovo, takže jsem drapla peněženku a utíkala dál. O týden později, když zase přijeli popeláři, už jsem čekala u okna. Tomáš stál chvíli před mým domem a měl něco za zády.
Vyšla jsem ven a on měl pro mě rudou růži a pozvání na odpolední skleničku. Když jsme se sešli, byla jsem jako v sedmém nebi. Tomáš nezavřel pusu, vyprávěl mi o svém životě, o svých snech a o tom, jak ho jeho práce naplňuje. Vlastně jsem se dozvěděla něco, o čem jsem neměla tušení. Třeba to, kolik tun odpadu takový popelář za měsíc zvedne.
Rodičům se nelíbí práce mého přítele
Byla z toho láska jako trám. Jeho pracovní doba končí něco mezi jednou a druhou hodinou, takže má na nás hodně času. Sice vstává ve čtyři ráno, ale pak má volný den. Během půlroku jsem věděla, že s ním chci zůstat a nejlépe napořád. Dotěrná máti hned poznala, že jsem do někoho zabouchnutá. Trvala na tom, že ho chce poznat.
Bála jsem se, co na to řekne Tomáš, ale byl s tím zcela v pohodě. Šli jsme tedy k našim na povinný oběd. Asi hodinu se zdálo, že to bude pohodové posezení. Ale jen do chvíle, než se máma Tomáše zeptala, čím se vlastně živí. „Já jsem popelář," řekl hrdě. Matka se zakuckala štrůdlem tak, že ji musel táta praštit do zad.
„Co prosím? Ty jsi popelář?" pronesla zděšeně. „Jano?" vykřikla po mě. „Co je? Mami, vadí ti na tom snad něco?" divila jsem se. „To mi teda vadí," štěkla a spolkla zbytek štrůdlu. „Nic proti tobě, Tomáši, ale to je ostuda jak hrom," dodala a hledala očima podporu u otce. Ten se k tomu také hned vyjádřil. „Musím dát matce za pravdu," přísně si Tomáše změřil.
Za chování svých rodičů se nikdy nepřestanu stydět
Tomáš se jim snažil vysvětlit, že to není práce, která by na něj zbyla, nýbrž si ji vybral sám. „Já si to vždycky přál. Je to můj splněný sen," doplnil s úsměvem. Jenže naši jsou staré konzervy, které něco takového nepřekousnou. Tomáše začali shazovat. „Co tě tak asi čeká s popelářem? Vždyť vás ani neuživí," začala máma.
Zcela nevychovaně sklidila stůl a požádala Tomáše, aby odešel. „To bych od vás nečekala! Stydím se za vás! Za vás za oba,“ řekla jsem naštvaně a práskla za námi dveřmi. Tomovi jsem se omlouvala za chování svých rodičů. Ten nad tím mávnul rukou a šlo se dál. Světe div se! Jsme spolu pátým rokem. Budeme se brát. Naši se sice omluvili, ale i tak se na ně zlobím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
