Karolína (45): Být nejlepší za každou cenu se mi nevyplatilo, lidé se mě bojí a někteří mě i nesnášejí

Pracuji jako vedoucí jednoho oddělení ve velké firmě. Dlouho mi trvalo, než jsem se k vysněné pozici dopracovala. Někdy jsem šla, jak se říká, i přes mrtvoly, jen aby bylo místo moje. Když jsem dosáhla svého, rozhodla jsem se, aby byl můj tým vždy nejlepší, zavést tvrdý režim pro své podřízené.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (27): Kolega mi udělal nemravný návrh, když jsem odmítla, rozpoutalo se peklo

Zvrtlo se to, podřízení mě nesnášejí

Měla jsem to promyšlené tak, že hned od začátku dám jasná pravidla, jak se věci budou provádět, nad vším jsem chtěla mít kontrolu. Myslím tím úplně nad vším. Docházka musela být stoprocentní, každá pozdní minuta se trestala. Odevzdaná práce musela být naprosto perfektní. Pocity svých podřízených jsem neřešila. Šlo jen o odvedenou práci. Schvalování dovolené s sebou neslo přísné podmínky. Neexistovalo, aby měl někdo během dopoledne víc jak jednu krátkou pauzu. Jednou jsem si doma zapomněla oběd a byla jsem nucena jít do kantýny, kam chodí všichni. Snažila jsem se tomu vyhýbat, já jsem přeci někdo, je pod moji úroveň jíst v kantýně.

Když jsem šla kolem stolu, kde seděl můj tým, všichni měli v očích výraz, který říkal, sem si nesedej. Naštvalo mě to, tak jsem po obědě svolala krátkou poradu. Ještě před tím jsem si rychle projela docházku všech svých lidí a zjistila, že tři z nich překročili svoji pauzu. Vztek z toho, že mě nepozvali k sobě ke stolu, byl tak silný, že jsem třem dotyčným sebrala část bonusů.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (33): Na seznamce jsem poznala lásku svého života. Bojím se s ním ale sejít, lhala jsem

Slyšela jsem rozhovor o mně, to mě probralo

O své pauze jsem si došla na toaletu, kde jsem ale už u dveří slyšela tlumený rozhovor. Byl o mně. Kolegyně Klára  s Verčou se bavily o tom, jak už jsou vystresované z mého vedení. Prý neumím nic jiného než rozkazovat, zakazovat a křičet. Když zaznělo, že se mě vlastně všichni bojí a nesnášejí mě, zabolelo to.

Jedna z nich ve finále prohlásila: "Doufám, že až podáme tu hromadnou výpověď, tak se té potvoře konečně rozsvítí." Musela jsem okamžitě jednat. Snažit se celou situaci zvrátit a napravit svoje chyby. Takovou šéfovou jsem být nechtěla. Zvrtlo se mi to celé v hrozné utrpení pro mé lidi v týmu. Vůbec jsem nevěděla, jak na to, na druhý den jsem naplánovala společný oběd, který jsem objednala z místní restaurace, a vzala tým do zasedačky.

Bohužel to vzali jako příležitost podat prozrazenou hromadnou výpověď. Na stole mi jich leželo dvanáct. Tolika lidem jsem ublížila jen proto, abych já dosáhla svého. Mám velmi krátký čas na to, abych jim vše vysvětlila a modlila se, že mi uvěří a snad i pochopí.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.