Klára (26): Po maminčině smrti mě všude pronásledoval pavouk. Až díky snu jsem přišla na to proč

Ode dne, kdy mi zemřela maminka, mě pronásleduje pavouk. Je všude, kam se podívám. I když jsem ho několikrát vynášela z baráku, vždycky se zase ukáže. Ze zoufalství jsem ho chtěla zabít, ale nakonec mě od toho odradil sen, kde mi maminka vysvětlila souvislosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Soňa (48): V kuchyni jsem omylem zašlápla pavouka. Od té doby nás stíhá jedno neštěstí za druhým

Smrt maminky jsem neunesla

Minulý rok v dubnu mi zemřela maminka. Nebylo to bohužel nečekané, protože byla vážně nemocná. V té době jsem se málem obrátila na víru a prosila Boha o zázrak. Ten se nestal a maminka po dlouhém a náročném boji se zákeřnou nemocí zemřela. Ten den jako by ve mně něco vyhaslo.

Přestala jsem se radovat z běžných věcí. Vadily mi sluneční paprsky, nebo když se někdo smál či prožíval pocity štěstí. Nenáviděla jsem každého, kdo se měl líp než já. Uvnitř jsem velmi trpěla. Připadala jsem si bezmocná, zraněná a životem zrazená. To maminka mě vždycky držela nad vodou.

Zůstala jsem bydlet v našem malém domečku společně s přítelem Karlem. Ten se mi snažil být oporou. Snášel moje výkyvy nálad, probrečené noci a urážky na svoji hlavu. Dokonce mi pomohl s tříděním maminčiných věcí. Její pokoj se musel uklidit, protože smrděl močí, léky a zatuchlinou.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (42): Po mámině smrti jsme měli dům plný pavouků a v noci slýchali zpěv. Jediný, kdo znal příčinu, byly naše děti

Neznámý pavouk byl všude se mnou

Převlékali jsme zrovna postele, když vtom na mě vyskočil velký ošklivý pavouk. ,,Fuj, ten je hnusnej,“ ječela jsem. Pavouk se utíkal schovat za skříň. To bylo poprvé, co jsem ho viděla. Pak jako by byl všude. Třeba v autě, když jsem otevřela kastlík. Nebo v práci, když jsem si sklízela stůl. Zvedla jsem štos papírů a on byl pod nimi.

Začínala jsem z toho být zoufalá. Ten pavouk byl doopravdy všude. Nevěděla jsem, zda je to pořád tentýž, nebo jich je víc. A jednou v noci, když jsem tvrdě spala, mě vzbudilo šimrání na tváři. Otevřela jsem oči a toho pavouka měla na obličeji. Začala jsem šíleně ječet a budit Karla.

,,Zabij ho,“ řvala jsem jako na lesy. Než se přítel zmátořil, pavouk byl pryč. Rozsvítila jsem lampičku, abych se podívala, kde je. Našla jsem ho, jak stojí u fotky mé maminky. ,,To je divné,“ mumlala jsem si. ,,Karle, on přede mnou neutíká. Sedí a kouká na mě,“ poznamenala jsem a přestala cítit strach. ,,Tak ho tam nech. Stejně je nejspíš neškodný,“ řekl přítel.

Mohlo by Vás zajímat:

Zlatuše (23): Ve snu se mi zjevila zesnulá babička. Kromě útěchy mi přinesla i varování

Ve snu přišlo rozuzlení

S divným pocitem jsem znovu ulehla a zavřela oči. Hned se mi začal zdát sen o mamince. Seděli jsme spolu na zahradě pod rozkvetlou třešní. ,,To jsem já, holčičko,“ řekla a na dlani měla toho pavouka. ,,To jsem já,“ zopakovala tiše a dala mi pusu. ,,Nezabíjej ho. Jedině takhle můžu být pořád s tebou,“ prosila mě.

Bez jakékoliv reakce jsem se probudila. Znovu jsem si posvítila na místo, kde ten pavouk byl. Stál pořád v těsné blízkosti matčiny fotografie. Natáhla jsem ruku a on si na ni vlezl. Cítila jsem, jak mi tělem projelo příjemné teplo. Se slzami v očích jsem na něj hleděla a uvěřila, že jde o duši mé maminky. I když je to malá útěcha, jsem za ni vlastně ráda. Od toho okamžiku se zase umím radovat ze života. Může za to skutečnost, že vím, že tu mamča pořád v jisté podobě je…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bernadeta (58): Nechtěla jsem věřit, že ve vnukovi přebývá duše mého manžela. Dnes už vím pravdu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.