Klára (27): Přítel mi vůbec nepomáhá s dcerou. Tvrdí, že je to práce pro ženskou

Jsem opravdu šťastná, že Josefínku máme. A také jsem byla vždy vděčná za to, že jsem si stihla při studiu něco naspořit a mohla jít na rodičovskou bez toho, abychom se s Milošem obávali o finance. Vše, co bylo třeba pravidelně platit, zajistil a já tak mohla být s dcerou doma. Ze začátku to znělo jak splněný sen.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (45): Dcera málem připravila tátu o život. Ten se rozhodl pro razantní řešení, které mě bolí

Stát tě platí, aby ses starala, řekl

Časem mi však začal chybět sociální kontakt. Kamarádky, vyrazit si někam bez dítěte. Chvíli se bavit taky o něčem jiném než o plenkách, prvních slovech nebo krému na zadeček. Když jsem však Miloše žádala, aby malou pohlídal, nikdy nesouhlasil. "Jsem unavený z práce, to se mám ještě starat o dítě?" kroutil očima.

Bylo mi to líto, protože jsem to vnímala jako jeho čas strávený s dcerou. Nejen jako výpomoc unavené matce. To jsem mu také řekla. "Já chodím do práce, potřebuju taky čas pro sebe. Ty jsi na mateřský, tak se starej. Za to tě stát platí," vpálil mi jednou.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (42): Nezletilá dcera nám oznámila, že je těhotná a chce si dítě nechat. Bojím se, jak to celé zvládneme

Začínám uvažovat, že si zaplatím chůvu

Navíc vždy, když přišel domů z práce, muselo být navařeno a uklizeno, přes to nejel vlak. Říkával, že ženská se má postarat o domácnost, protože on vydělá. "Přála bych si, abys s Josefínkou taky někam zašel, trávil s ní čas. Vždyť tě vůbec nezajímá," domlouvala jsem mu. "Nezajímá? A kdo platí všechny ty drahý kroužky, hadry a dům, ve kterým si žijete?" mluvil jen o penězích.

Ale nám s Josefínkou chyběla láska, pozornost a společně strávený čas. Malá rostla před očima a já si uvědomovala, že to jsou roky, které Milošovi už nikdo nevrátí. Ještě jsem si nikam od porodu nevyšla, nikdo za námi ani nejezdí. Miloš nemá rád návštěvy.

Že by mi dceru někdo pohlídal, nepřipadá v úvahu. Moji rodiče bydlí 300 km daleko a ti Milošovi zemřeli, když byl sotva plnoletý. Uvažovala jsem, že si zaplatím chůvu na pár hodin, ale to by mi asi vyčinil. Nevím, co dělat. Vážně mi zoufale chybí chvilka pro sebe, nějaký relax. Mám pocit, že se za chvilku zblázním. Každý den je stejný, pořád dokola.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (37): Dcera se ani po roce nesmířila s tátovou smrtí. Její chování mě děsí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.