Klára (35): Naše manželství mělo na kahánku. Zachránila nám ho až chůva

Dlouhé roky jsem odkládala založení rodiny. Vždycky pro mě byla na prvním místě práce. Možná i proto se mi rozpadly tři vážnější vztahy. Když jsem poznala Libora, rozhodla jsem se, že už se dítěti bránit nebudu.

Mohlo by Vás zajímat:

Šimon (45): Zažil jsem těžko uvěřitelný příběh. Moje nevěra nám zachránila manželství

Těhotenství rozhodně nebylo pohodové

Libor (36) moc dobře věděl, že nejsem rodinný typ. Přednost jsem vždy dávala práci nebo své vášni pro sport. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem si nového přítele vážila, jeho nápadu mít děti jsem se nebránila. Sliboval, jak na všechno budeme dva. Dokonce se nabídl, že na mateřskou půjde on, abych mohla dál chodit do práce.

Před lety jsem si totiž otevřela kosmetický salón. Mými klientkami jsou ženy ze smetánky, které se nebojí za svoji krásu řádně zaplatit. Na svůj vkus jsem otěhotněla poměrně brzy. Tři měsíce od nápadu, že budeme mít dítě, jsem držela v ruce pozitivní test. Radovala jsem se jen chvíli. Někdy v jedenáctém týdnu mi bylo začalo být velmi zle.

Do salónu jsem chodila unavená a práce mi nešla od ruky. Všichni říkali, že to brzy přejde. Mně bylo ovšem zle až do třetího měsíce. Když už se zdálo, že únava a nevolnosti mizí, přišel další šok. Zjistili mi nedostatečnost děložního hrdla. Musela jsem tedy jen odpočívat, což pro aktivní ženu, kterou jsem, bylo úmorné.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (44): Chtěla jsem třetí dítě, abych zachránila naše manželství. Celé to ale dopadlo úplně jinak

Narodilo se nám uplakané dítě

Do práce jsem chodila jen občas a jen proto, abych si ohlídala své zaměstnance. Těhotenství jsem si tedy rozhodně neužívala. Navíc jsme se s Liborem nebývale často hádali. Stála jsem za tím já a moje nervozita z toho, že nic nemůžu. Musím uznat, že měl se mnou svatou trpělivost. Pořád poslouchal moje nářky. Myslím, že i on se velmi těšil, až porodím.

Bohužel ani porod nic nevyřešil. Rodila jsem téměř třicet hodin a nakonec stejně musela Adélka ven za pomoci kleští. Přineslo to s sebou velkou nepohodu. Adélka pořád jen plakala. Bylo jedno, zda je nakrmená, nebo ne. Řvala prostě furt. To bylo něco na moje nervy. Nedokázala jsem ji utišit.

Doktorka říkala, že jsou její stavy spojené s porodem. Pořád apelovala, abych byla klidná a trpělivá. ,,Ty děti to cítí, musíte být v pohodě a ono si to sedne,“ prohlásila už ve dveřích. ,,Vám se to řekne,“ pomyslela jsem si. Ze mě se stával uzlík nervů, hotová hysterka. To se samozřejmě podepsalo i na našem vztahu s Liborem.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (35): To, za co by jiné ženy vraždily, já nesnáším. Asi nám kvůli tomu krachne manželství

Nebýt chůvy manželství by se rozpadlo

Na mateřskou jsem šla nakonec já, protože jsem měla výčitky svědomí, že za chování dcery nějakým způsobem zodpovídám. Každý den byl za trest. Půl roku jsem byla doslova na dně. Adéla plakala, nespolupracovala. Někdy jsme brečely obě. Já proto, že už jsem nevěděla kudy kam. Jakmile přišel Libor domů, svůj hněv jsem si na něm patřičně vybíjela.

Hádky a výčitky létaly vzduchem. Stačilo málo a manželství by se rozpadlo. Kamarádka Lucie mi naštěstí dohodila chůvu. Adélka na ni velmi pozitivně reagovala a já měla čas se dát do pohody. První dny, kdy k nám Julie chodila, jsem jen spala. Postupně jsem si našla ve všem systém.

Vztah s Liborem se urovnával. Po téměř sedmi měsících jsme se pomilovali. Byl to skvělý pocit. Jakmile jsem byla v pohodě já, i z Adélky se stalo usměvavé dítě. Služby slečny Julie ještě sem tam využijeme. Můžu říct, že nám zachránila manželství.

Mohlo by Vás zajímat:

Míla (42): Na poslední chvíli jsem zachránila naše manželství. Ještě teď mi z toho jde hlava kolem

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.