Ilona (33): Závidím kamarádkám, které měly u porodu partnera. U nás tomu osud chtěl jinak

Můj manžel Richard (33) je super chlap a teď i super táta. Jediné, co mu mohu vyčíst, je jeho absence u porodu našeho syna Alexe (2). Byl to pro mě velmi emotivní moment, kdy jsme svého muže velmi potřebovala, a on tam pro mě nebyl.

Mohlo by Vás zajímat:

Tamara (41): Nečekaně jsem otěhotněla. Sestra mi řekla něco, co mě bude do smrti mrzet

Na syna jsme se moc těšili

Svého prvního dítěte jsem se nemohla dočkat. Trvalo to asi rok, než se mi podařilo otěhotnět, a když jsem na těhotenském testu viděla dvě čárky, byla jsem štěstím bez sebe. Samozřejmě jsem tu radostnou zprávu hned sdělila Richardovi.

Moc jsme se na našeho prvního potomka těšili. Richard se mnou chodil na všechna vyšetření a ultrazvuky, byl pro mě velkou oporou i proto, že jsem náhlé změny v těhotenství těžce snášela. Absolvovali jsme s Richardem i několik předporodních kurzů. Já si Richarda u porodu přála hned od začátku, nemocniční prostředí nesnáším a doufala jsem, že mě tam podpoří. A Richard byl pro. „Pokud mě tam opravdu chceš, rád tam s tebou budu,“ slíbil mi.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (36): Matčin dávný přešlap nám málem rozbil rodinu. Manžel nevěřil, že dítě, které jsem porodila, je jeho

Nic neprobíhalo podle plánu

Ale když přišel den D, všechno bylo naprosto jinak, než jsme plánovali. Lexík se na svět těšil a svůj vstup do života si nachystal už o dva týdny dřív. Myslela jsem si, že jsou to poslíčci, když jsem ucítila první kontrakce, ale poté, co neodeznívaly, mi bylo jasné, že jedeme naostro.

Problém byl v tom, že Richard byl na služební cestě ve Vídni. Hned jak mi bylo jasné, že začínám rodit, jsem mu volala. „Okamžitě přijeď, prosím, přišlo to dřív,“ naléhala jsem. Ale všechno se seběhlo tak rychle, že jsem jen tak tak stihla dojet do porodnice.

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (44): Jsem si jistá, že manžel má další milenku. Nedokážu to skousnout ani odejít

Mrzí mě, že Richard porod nestihl

Po dvou a půl hodinách od první kontrakce byl Lexík na světě. Richard to bohužel nestihl. Neměl šanci dorazit včas, i kdyby jel jako pirát silnic. Cesta z Vídně do Prahy prostě trvá dlouho.

Vím, že to není jeho vina, že tam nebyl, a jsem si jistá, že ho to i mrzí. Ale pokaždé, když nějaká moje kamarádka mluví o svém porodu a o tom, jakou jí tam byl partner oporou a že to byl nezapomenutelný zážitek, zamrzí mě to. Je mi líto, že s Richardem nemůžeme tuto společnou zkušenost sdílet. Přijde mi, jako bychom byli o něco velmi zásadního ochuzeni. Škoda, že nejde vrátit čas.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Vincent (31): Rozhodl jsem se k velkému kroku a požádal přítelkyni o ruku. To, co zaznělo z jejích úst, nikdy nezapomenu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.