Facebook
Instagram
Klára věděla, že Tomáš nebyl ideální partner. Hluboce ho však milovala. A časem sama sebe přesvědčila, že je jeho násilnické chování v pořádku. Kdyby nezasáhl osud, kdoví, jak by to s Klárou dopadlo.
První ránu si pamatuju naprosto přesně. Dostala jsem ji, když Tomáš zjistil, že si píšu s bývalým přítelem Daliborem. To jsme vlastně ještě ani manželé nebyli, jen jsme spolu rok chodili. Tak dlouho mě přesvědčoval, že jsem si facku zasloužila za to, že jsem promiskuitní, až jsem tomu uvěřila. Je lehké nechat se přesvědčit ve chvíli, kdy přestáváte věřit sami sobě. Nebylo na tom nic pravdy. S Daliborem jsem se tehdy ani neviděla osobně. Jen se mě ptal, zda nevím, kde zůstaly kabely od televize.
Došli jsme až k oltáři
Přesto jsem si Tomáše o dva roky později vzala. Uvěřila jsem, že to byla jen temná chvilka, na kterou společně zapomeneme. A docela dlouho se nám dařilo být šťastnými. Až jednou... Hádali jsme se kvůli penězům. Tehdy jsem vše táhla já, Tomáš vydělal sotva na nájem. Snažil se, ale nestačilo to. Jako zaměstnanec měl fixní mzdu. Podnikala jsem a čím víc jsem se snažila, tím víc jsem si vydělala. Když bylo potřeba, zabrala jsem a byly peníze navíc.
Možná to byl důvod, který v Tomášovi vzbuzoval agresi. Přiznám se, že dodnes nevím. „Umíš akorát vydělat ty peníze, jinak jsi k ničemu!" křičel na mě často. Fakt, že žena vydělává víc, nikdy nevstřebal. Možná že jsem se mu nepodvolila tak, jak si představoval, nevím. Ze začátku se to stávalo tak jednou do měsíce. Intenzita ale rostla. Jednou, když se mě znovu snažil ponížit, křičela jsem na něj, že je jako chlap k ničemu.
Zvykla jsem si na jeho projevy lásky
Byl to ten zoufalý moment, ve kterém se snažíte zachovat vlastní hodnotu tím, že ji podkopáváte jinému. Strčil do mě a já při vrávorání zakopla o tašku na zemi. Spadla jsem na roh stolu a zbytek večera ležela s mraženou zeleninou, kterou jsem si přikládala na bok. Tomáš se o mě vzorně staral, omlouval se, brečel a říkal mi: „Vidíš, kam to až zachází? Takhle se nemůžeš chovat." Já se omluvila, že jsem se tak rozkřičela. A slíbila jsem, že už to neudělám.
Dnes, když se nad tím zamyslím, byla jsem pitomec. „Ty hloupá krávo, nezasloužíš si ode mě vůbec nic, jenom tu facku," křičel o týden později. Přestala jsem to vnímat. Přestalo mi dokonce vadit, když mě uhodil. Záleželo mi na tom, aby se přišel omluvit. V tu chvíli to pro mě bylo vyřešené. Pokud nepřišel, panikařila jsem se a balila si věci.
Věci jsem si balila co týden. Buď mě vyhodil on, nebo jsem to vzdávala já. Byl neuvěřitelně pozorný po každém takovém výstupu. Vyznával mi lásku, objímal, často z toho byl romantický sex. Jindy mi lásku neprojevoval, a já se naučila, že aby mě miloval, předchází tomu nějaký konflikt.
Když manžel zemřel, dál jsem mlčela
Když jsem poprvé skončila se zlomenou rukou, vše jsem v nemocnici zapřela a vymyslela si historku o pádu na schodech. Pamatuju si, že rány od něj byly čím dál silnější a bolely víc. Věřila jsem, že si to zasloužím, že k nim má důvod. „Kdybys mi nedávala důvod, tak to nedělám," říkával. A já sama sebe vnitřně přesvědčila, že to tak má být. Osud byl ale jiného mínění.
Když Tomáš jednou vyjel s kamarády na víkend do Rakouska, už se nikdy nevrátil. Zůstala jsem vdovou, a to mi nebylo ani třicet. Dnes, když se na to manželství dívám zpětně, nerozumím sama sobě. Jak jsem mohla být tak poslušná, proč jsem se nebránila?
Proč jsem uvěřila, že na mě někdo může sáhnout a způsobit mi bolest? Nikdy jsem nikomu nepřiznala, že mě bil, jak jsme se hádali, a kolik věcí se u nás rozbilo. Když jsem to neřekla za jeho života, teď už nechci zneuctít jeho památku. Asi se mi ale nikdy nepodaří zapomenout.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
