Facebook
Instagram
Lucku na začátku vztahu nenapadlo, že její Petr je odpůrcem svateb. Myslela si, že se jí podaří ho zlomit. On je ale přesvědčený, že veselka vždy všechno zničí.
S Petrem (34) budeme za pár měsíců deset let. Já bych to nejraději oslavila svatbou. O té ale přítel nechce ani slyšet.
Toužila jsem po sňatku
Bylo mi jasné, že na Petra nevybalím touhu, že bych se chtěla vdát, hned v prvním roce vztahu. Věřím, že by se lekl a možná i utekl. Chlapi všeobecně se závazků bojí. Já ale cítila, že Petr je ten pravý, se kterým chci založit rodinu a ve stáří ho držet za ruku. První dva roky jsme žili odděleně, takže by se dalo říct, že jsme se stále poznávali.
Přišel ale čas, kdy bylo třeba náš vztah posunout dál. Navrhla jsem mu společné bydlení, se kterým Petr nadšeně souhlasil. Moc peněz jsme neměli, takže jsme se museli smířit s malým bytem o dvou místnostech. Společné bydlení je o jisté toleranci. Ta u nás fungovala skvěle a náš vztah to jen prohloubilo.
Mezi rodinou a kamarády jsme měli pověst zamilovaných hrdliček. Ono to tak bylo i ve skutečnosti. Žádné větší rozbroje jsme mezi sebou neměli. Dokázali jsme si ve všem vyjít vstříc. Podpořit toho druhého. Naše rodiny se spřátelily. Mně začaly čím dál častěji napadat myšlenky na svatbu. Jenže žádost o ruku musí přijít z Petrovy strany.
Řekl mi jasně, že svatbu nechce
Když jsme oslavili čtyři roku spokojeného vztahu, moje matka to u společné večeře nakousla. ,,Tak co, vy dva? Kdy bude svatba?“ zeptala se napřímo. Petr se zakuckal a já čekala na jeho odpověď. Petr ji odbyl s tím, že takové téma se k večeři nehodí. Když matka odešla, zeptala jsme se ho: ,,Řekla máma něco špatně? Koneckonců i mě by zajímalo, zda se někdy vezmeme.“
Petr se zhluboka nadechl, než prohlásil: ,,Splním ti cokoliv na světě, ale svatbu po mně nechtěj. Jen to slovo slyším, mám osypky.“ Užasle jsem na něj zírala. ,,Ty máš něco proti svatbě? Vždyť je to jen stvrzení naší lásky. Moc bych si ji přála,“ odvětila jsem smutně. ,,Já ti sice rozumím, ale mě k tomu nikdy nedonutíš. Svatba všechno zničí. Věř mi,“ řekl.
Šrotovalo mi to v hlavě. Matka se mě též za pár dní ptala, proč reagoval Petr tak podrážděně. ,,On svatbu nechce. Já sice nevím proč, ale odmítá ji,“ vysvětlovala jsem. Nechala jsem to další měsíce uležet a užívala si náš pohodový vztah. Ke konci roku se mi vdávala kamarádka. Tak moc jsem jí záviděla, že jsem se rozhodla do toho znovu rýpnout.
Svatbu odmítá i po letech
,,Tak co, už sis to s tou svatbou rozmyslel?“ popíchla jsem Petra. ,,Ty s tím nedáš pokoj? Já myslím, že jsem to řekl jasně. Pokud ne, tak ti to řeknu ještě jednou. Já se nikdy ženit nebudu. Můžeme spolu bydlet, založit rodinu, ale k svatbě mě nedonutíš,“ rázně zpražil všechny mé naděje.
Zkoušela jsem mu vysvětlit svůj pohled na věc. ,,Takže ty mě vědomě připravíš o náš den D? Nikdy se naše rodina nebude jmenovat stejně? Děti budou mít tvoje jméno a já budu jako cizí? Vážně to pro mě nemůžeš udělat?“ prosila jsem ho. Petr se ale naštval. Dlouho jsem to téma nechala zavřené. Otevřela jsem ho až nyní, kdy slavíme deset let spolu. Jenže opět jsem narazila hlavou do zdi. Proč si mě nechce vzít?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
