Facebook
Instagram
Marika žije jinak než většina z nás. Bydlí v malé chaloupce s větším pozemkem. Pěstuje si vlastní zeleninu a ovoce. Její dlouholetá kamarádka nad jejím životním stylem ohrnovala nos. Dokonce jí řekla, že dokud se nebude chovat normálně, nebude se s ní bavit. Pak se ale ocitla v těžké životní situaci.
Vždycky jsem byla trochu jiná než ostatní. Nevyhledávala jsem společnost lidí, spíše jsem tíhla k přírodě a zvířatům. Sama jsem si zřídila větší zahradu, kde si pěstuji, co mě napadne. Současně žiji trochu jako poustevník.
Žiji sama v malé chaloupce
To je něco, co moje kamarádka Ivona nikdy nedokázala pochopit. ,,Jak můžeš bydlet v takové chatrči?“ ptala se. ,,Vždyť tady chcípl pes. Peněz máš dost, tak proč si nekoupíš byt?“ kroutila hlavou. Uznávám, že to dnes není zcela normální. Já si ale neumím představit žít v bytě. Přijde mi to jako klec, vězení.
Ve své chaloupce jsem spokojená. Mám k ní docela velký pozemek. Díky tomu mohu pěstovat ovoce a zeleninu a nemusím si celou sezonu kupovat chemicky ošetřené plodiny z obchodu. Ivona je moje dlouholetá kamarádka. Možná už se se mnou ale baví jen ze zvyku. Když zjistila, že nemám ani televizi, málem to s ní seklo.
,,Co vlastně celé dny děláš?“ zajímala se. ,,Jsem v přírodě nebo na zahrádce,“ odvětila jsem spokojeně. Bylo vidět, že mě nechápe. Měla pravdu v tom, že peněz mám dost. Něco jsem zdědila po rodičích. A to, co si vydělám, posílám na charitu a různé zvířecí útulky. Žiju zkrátka jinak než většina lidí v mém věku.
Kamarádka se za mě styděla
Nemám přítele. Zatím necítím potřebu s někým sdílet život. Mám už jen babičku. A Ivonu. Nikoho jiného nepotřebuji. Ke štěstí mi stačí málo. Například oblečení nakupuji v secondhandu, který jsem nedávno objevila. Odnesla jsem si tolik úžasných kousků, všechno za pár korun. Obratem jsem volala Ivoně, abych jí místo ukázala. Ona je na módu vysazená, proto neváhala.
Když jsme stály před obchodem, nechápavě se na mě podívala. ,,To snad nemyslíš vážně? Ty nakupuješ tady? Ty vážně nejsi normální! Co se to s tebou stalo? Promiň, ale jsi vážně socka,“ prohlásila, otočila se na podpatku a odkráčela. Nenechala jsem se tím odradit a vešla dovnitř. Domů jsem si znovu donesla tašku plnou nových úlovků.
Ivona za mnou přijela asi za týden. ,,Musím s tebou mluvit,“ začala přísně. ,,Lidé se mi smějí, že se s tebou bavím. Kazíš mi reputaci. Mám tě ráda. Znám tě celý život. Pokud toho ale nenecháš a nezačneš žít jako většina z nás...,“ odmlčela se a tekly jí slzy. ,,Tak už se s tebou nemůžu bavit. Mně na rozdíl od tebe záleží na tom, co si o mně lidé myslí,“ zakončila svůj monolog.
Stala se z ní žebračka
,,Tak to tě zklamu. Nic měnit nechci a nebudu. Jsem takhle šťastná,“ odbyla jsem ji. Ivona se zvedla a odešla. Neslyšela jsem o ní dalších pět let. Znovu jsme se setkaly ve městě. Házela jsem žebračce pár korun do klobouku, když ta mi povědomým hlasem poděkovala. ,,Ivono? Jsi to ty?“ zbystřila jsem a klekla si k ní. Nevěřila jsem vlastním očím.
Nejprve se mnou nechtěla odejít. Vzala jsem ji k sobě. Byla hubená, špinavá a životem zklamaná. Povyprávěla mi, jak ji její bohatý přítel vyhodil na ulici. Neměla kam jít. ,,Proč jsi nepřišla za mnou?“ zajímalo mě. ,,Copak bys mi po tom, co jsem ti řekla, pomohla?“ podívala se na mě. ,,Jistě. Jsme kamarádky,“ odpověděla jsem prostě. Nakonec u mě na nějaký čas zůstala. Sama si na vlastní kůži vyzkoušela můj život. I když nezůstala napořád, svoje slova vzala zpět. Myslím, že dostala lekci, kterou potřebovala.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
