Markéta (37): Živím se jako hlídačka dětí. Nikdy by mě ale nenapadlo, že se přitom budu bát o život

dívka, hrůza
Zdroj: Freepik.com

Markéta se živí jako paní na hlídání, už má letité zkušenosti, jak se s dětmi zachází, a tak je docela ostřílená. Jednou jela hlídat do domu, který neměl dobrou pověst, lidé o něm říkali, že tam se dějí zvláštní věci. Myslela si, že je to fáma, a tak nabídku přijala. Ani ve snu by ji nenapadlo, co tam zažije.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 21. 08. 2020 15:00

Když mi bylo dvacet dva let, vyslechla jsem si drsný verdikt lékaře, že nikdy nebudu mít děti. Trvalo mi dlouho, než jsem se s tím smířila, ale když nemáte na výběr, stejně vám nic jiného nezbude. Doplnila jsem si proto pedagogické vzdělání, udělala kurz pro práci s dětmi a od té doby se živím jako hlídačka dětí v rodinách.

Hlídání v divném domě

Během své celkem bohaté praxe jsem zažila ledacos. Od velmi zlobivých dětí přes ty velmi plačtivé a vzteklé až po dětské introverty. Byla jsem už docela vycvičená, měla jsem ověřené metody, jak jednat s dětmi, takže jsem se domnívala, že už mě nemůže nic překvapit. Jednoho dne se mi ozvala paní, že by mě potřebovala pouze na pár hodin, prý se jedná o jednorázové hlídání.

Když jsem hledala na mapě adresu, kam přesně pojedu, došlo mi, že se jedná o dům s poněkud bizarní pověstí. Údajně se tam dějí divné věci. Moc na různé povídačky nevěřím, ale je pravdou, že jsem kolem něj několikrát projížděla a šel z něj strach. Jenže jsem se už s paní domluvila, tak jsem nechtěla rušit slib.

Vyšší moc malého kluka

Přijela jsem o pár minut dřív, aby mi paní mohla říct nějaké podrobnosti a co přesně ode mě požaduje ve vztahu k dítěti. Paní byla celá v černém, vypadala dost přepadle. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Byla dost nemluvná, pouze mi řekla, abych se postarala o jejího syna. Pokud bude chtít jíst, tak ať mu dám, co bude chtít, vlastně, ať mu jdu se vším na ruku, jinak zažiji peklo. Před odchodem skoro zašeptala: ,,Je to satanovo dítě, tak to mějte na paměti,“ a odešla.

To mě celkem vyděsilo. Kluk mi své jméno neřekl, tipovala jsem, že je mu tak pět let. Byl také v černém oblečení a rovněž celý bledý. Hrál si u sebe v pokoji, tak jsem si šla sednout k němu. Měl tak nepřátelský výraz, když jsem vkročila, že jsem se ho začala bát. Řekl mi, ať odejdu a počkám dole. Nešla jsem. V tu chvíli přímo na mě letěla dřevěná kostka. Stihla jsem uhnout a pak mi to došlo. On tu kostku neměl v ruce, ale zkrátka na mě letěla. Raději jsem ho tam nechala a jen jsem ho chodila nenápadně kontrolovat.  V kuchyni ležela na stole otevřená kniha s poněkud morbidním názvem Ďáblova bible. Nahlédla jsem do ní, když v tom mě vyrušil ten kluk. Z ničeho nic stál za mnou a s ním přišla neskutečná zima. Udělalo se mi velmi špatně, necítila jsem nohy. Zavolala jsem si z posledních sil sanitku a víc si nepamatuji. Prý jsem byla podchlazená a tekla mi krev z nosu.

Do toho baráku jsem už v životě nevkročila, ani kolem něj raději nejezdím…

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Související články

Další články