Facebook
Instagram
Markéta se živí jako paní na hlídání, už má letité zkušenosti, jak se s dětmi zachází, a tak je docela ostřílená. Jednou jela hlídat do domu, který neměl dobrou pověst, lidé o něm říkali, že tam se dějí zvláštní věci. Myslela si, že je to fáma, a tak nabídku přijala. Ani ve snu by ji nenapadlo, co tam zažije.
Když mi bylo dvacet dva let, vyslechla jsem si drsný verdikt lékaře, že nikdy nebudu mít děti. Trvalo mi dlouho, než jsem se s tím smířila, ale když nemáte na výběr, stejně vám nic jiného nezbude. Doplnila jsem si proto pedagogické vzdělání, udělala kurz pro práci s dětmi a od té doby se živím jako hlídačka dětí v rodinách.
Hlídání v divném domě
Během své celkem bohaté praxe jsem zažila ledacos. Od velmi zlobivých dětí přes ty velmi plačtivé a vzteklé až po dětské introverty. Byla jsem už docela vycvičená, měla jsem ověřené metody, jak jednat s dětmi, takže jsem se domnívala, že už mě nemůže nic překvapit. Jednoho dne se mi ozvala paní, že by mě potřebovala pouze na pár hodin, prý se jedná o jednorázové hlídání.
Když jsem hledala na mapě adresu, kam přesně pojedu, došlo mi, že se jedná o dům s poněkud bizarní pověstí. Údajně se tam dějí divné věci. Moc na různé povídačky nevěřím, ale je pravdou, že jsem kolem něj několikrát projížděla a šel z něj strach. Jenže jsem se už s paní domluvila, tak jsem nechtěla rušit slib.
Vyšší moc malého kluka
Přijela jsem o pár minut dřív, aby mi paní mohla říct nějaké podrobnosti a co přesně ode mě požaduje ve vztahu k dítěti. Paní byla celá v černém, vypadala dost přepadle. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Byla dost nemluvná, pouze mi řekla, abych se postarala o jejího syna. Pokud bude chtít jíst, tak ať mu dám, co bude chtít, vlastně, ať mu jdu se vším na ruku, jinak zažiji peklo. Před odchodem skoro zašeptala: ,,Je to satanovo dítě, tak to mějte na paměti,“ a odešla.
To mě celkem vyděsilo. Kluk mi své jméno neřekl, tipovala jsem, že je mu tak pět let. Byl také v černém oblečení a rovněž celý bledý. Hrál si u sebe v pokoji, tak jsem si šla sednout k němu. Měl tak nepřátelský výraz, když jsem vkročila, že jsem se ho začala bát. Řekl mi, ať odejdu a počkám dole. Nešla jsem. V tu chvíli přímo na mě letěla dřevěná kostka. Stihla jsem uhnout a pak mi to došlo. On tu kostku neměl v ruce, ale zkrátka na mě letěla. Raději jsem ho tam nechala a jen jsem ho chodila nenápadně kontrolovat. V kuchyni ležela na stole otevřená kniha s poněkud morbidním názvem Ďáblova bible. Nahlédla jsem do ní, když v tom mě vyrušil ten kluk. Z ničeho nic stál za mnou a s ním přišla neskutečná zima. Udělalo se mi velmi špatně, necítila jsem nohy. Zavolala jsem si z posledních sil sanitku a víc si nepamatuji. Prý jsem byla podchlazená a tekla mi krev z nosu.
Do toho baráku jsem už v životě nevkročila, ani kolem něj raději nejezdím…
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
