Marta (34): Myslela jsem si, že nic horšího než tchyně v baráku mě nepotká. To jsem se ale náramně spletla

Marta (34): Myslela jsem si, že nic horšího než tchyně v baráku mě nepotká. To jsem se ale náramně spletla
Zdroj: Freepik

Marta žila téměř rok s tchyní. Ta jí do všeho mluvila a snažila se jí řídit domácnost. Když se odstěhovala, Martě se ulevilo. To ovšem ještě netušila, že se k ní záhy nastěhuje její matka.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 05. 08. 2021 10:00

Téměř rok jsme s manželem bydleli s jeho matkou Jiřinou (57). Byl to snad nejdelší rok mého života. Jiřina na naší domácnosti nenechala nit suchou. Do všeho nám mluvila. Nemohla jsem se dočkat dne, kdy se odstěhuje.

Hádky s tchyní začaly kvůli kuchyni

Věřím, že to Jiřina nemyslela zle. Jen mluvila do věcí, do kterých jí nic nebylo. Měla celé horní patro pro sebe. V domě je ale jen jedna kuchyň. Právě zde jsme se s Jiřinou hádaly nejčastěji. Neustále do mě ryla: ,,Proč skládáš nádobí do myčky takhle? Měla bys umýt mikrovlnku, je špinavá.“

To bylo pořád něco. Člověk si i ve třiceti připadal jako dítě, které se samo ani nenají. Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že je u nás tchyně dočasně, mnoho věcí jsem spolkla. Abych Jiřinu jen nehanila, často mi pomáhala s dětmi. Když jsem musela do práce, hlídala je, uvařila jim oběd a vzala je na celý den ven. I když to bylo někdy těžké, dalo se to zvládnout.

V den, kdy se odstěhovala, se mi ulevilo. Opět jsem byla paní své domácnosti. Děti ze začátku smutnily, že je babička pryč. Jiřina si je ale k sobě čas od času brala. V našem domě opět zavládl klid a pohoda. Manžel Tomáš mi byl vděčný, že jsem to s jeho všetečnou matkou zvládla.

Moje matka se ukázala ještě horší než tchyně

Sami jsme žili bezmála rok. Pak naši rodinu postihla tragická událost. Na srdeční příhodu mi zemřel táta. Bydleli s mamkou v bytě na kraji města. Matka byla po pohřbu úplně na dně. Možná ze samé lítosti jsem jí nabídla, aby se k nám na nějaký čas přestěhovala. Skočila mi kolem krku a slibovala, že je to jen na chvíli, než se s tou tragédií trochu srovná. Zabydlela se stejně jako tchyně v horním patře.

První týdny jsme o ní skoro nevěděli. Byla zalezlá, ani děti k ní nesměly. Po nějaké době mi to nedalo. Rozhodla jsem se, že ji zapojím do domácnosti, aby přišla na jiné myšlenky. Vždycky dobře vařila, takže jsem ji postavila do kuchyně. To byla ale zásadní chyba.

Myslela si, že přebírá moje žezlo. Začalo to tím, že mi v kuchyni všechno přeskládala. Kořenky, šuplíky s kuchyňským náčiním. Přemyla všechny hrnce a pánve. Na hrníčky měla také svůj systém. Z lednice vyházela potraviny, které se jí nezamlouvaly. Nahradila je těmi, které považovala za dobré.

Budu matku muset vystěhovat

A pak to začalo! Za vše, co jsem udělala, mě peskovala. Za špatně poskládané prádlo či nakřivo položený ubrus. Když jsem porcovala kuře, stála nade mnou a diktovala mi, jak to mám dělat. Mám ji neustále za zády. Kritizuje všechno. To, jak vychovávám děti, jak mluvím s Tomášem. Hlídá mi, kdy se vracím z práce, kolik toho sním, a hlavně co jím. V kolik chodím spát, kolik vína večer vypiji. Vadí jí i to, jak se oblékám a maluji. Dovolila si kritizovat i kamarádky, se kterými se stýkám.

Můj pohár trpělivosti přetekl a vylítla jsem na ni. ,,Nejsem malé dítě, abys mi říkala, co smím, a co ne. Pokud se ti něco nelíbí, můžeš klidně jít,“ řekla jsem při jedné z hádek. Matka se na pár týdnů stáhla. Tomášovi jsem se svěřila, že chci matku vystěhovat. Ten je na její straně. Tvrdí, jak se o nás skvěle stará. Takže u něj těžko budu hledat podporu. Jen se bojím, že nemám sílu matku vystěhovat.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články