Facebook
Instagram
Milan si přál od své přítelkyně k narozeninám herní konzoli. Když mu ji Nikola pořídila, hrál sotva týden, než mu to zakázala. Milan vůbec nechápe, kde je problém.
Herní konzoli jsem měl naposledy, když mi bylo dvacet. V té době to hodně frčelo a já nemohl zůstat pozadu. Když jednoho dne dosloužila, putovala na sběrný dvůr. Roky jsem si pořádně nezapařil. Loni jsem o ní zase začal mluvit. Přítelkyně Nikola se tedy rozhodla, že mi ji pořídí k 30. narozeninám.
Přál jsem si k narozeninám herní konzoli
Kdo na tom někdy hrál, dá mi za pravdu, že je to skvělé na vyčistění hlavy. Byly doby, kdy jsem u konzole dokázal strávit půlku dne. Člověk se rychle stane součástí hry a nemá pojem o čase. Když jsem si na to nedávno vzpomněl, znovu jsem zatoužil si ji pořídit. Shodou okolností se blížily moje třicáté narozeniny.
Nikola si lámala hlavu, co mi má koupit. Pořád se vyptávala, co by mi udělalo radost. Tvrdila, že se nemusím finančně omezovat a ať jí narovinu řeknu, co si přeji. A já té nabídky využil. ,,Tak fajn. Pokud mi chceš za každou cenu něco koupit, měl bych pro tebe tip,“ řekl jsem jednoho dne.
,,Tak šup, co to je?“ naléhala. ,,Přál bych si herní konzoli. Řeknu ti přesný typ,“ vypadlo ze mě a Nikola nic nenamítala. ,,Pošli mi odkaz do mailu a uvidíme, co se s tím dá dělat,“ usmála se. Z jejího výrazu jsem vytušil, že mi moje přání splní. Když jela za pár dní do boxu vyzvednout nějaký balík, měl jsem vyhráno.
Chtěl jsem si dárek pořádně užít
Já si mezitím objednal nějaké hry a těšil se na narozeniny. Byla s tím spojena rodinná oslava. Nejvíce jsem se těšil na dárek od Nikoly. Podle velikosti krabice bylo jasné, co dostanu. Když jsem vytáhl vysněnou konzoli, byl jsem šťastný jako blecha. Jakmile všichni odešli, hned jsem ji zapojil.
Hrál jsem celou noc. Nikola několikrát vylezla z ložnice s dotazem, kdy už půjdu spát. ,,Ještě chvíli, musím ji pořádně vyzkoušet,“ odvětil jsem a dál vesele pařil. Šel jsem spát ve dvě ráno. V devět mě přišla Nikola vzbudit a byla pěkně naštvaná. ,,Co se tak tváříš?“ nechápal jsem. ,,V kolik jsi šel spát, prosím tě?“ zeptala se nabubřele.
Byl zrovna víkend a já svůj program znal. Chtěl jsem celý den hrát, pro což neměla Nikola pochopení. ,,Kam vyrazíme?“ zeptala se. ,,Já nikam, chci hrát,“ odbyl jsem ji. Ještě chvíli do mě rýpala, ale nakonec šla sama. Já se pohodlně uvelebil v křesle a hrál celý den. Když Nikča přišla večer domů, ani mě nepozdravila.
Přítelkyně mi zakázala hrát
Já nic neřešil. Denně jsem hrál po práci alespoň dvě hodiny. Jenže to u nás doma nedělalo dobře. Nikola pořád prudila, že na ni kašlu a radši hraju. Byla uražená a nemluvila se mnou. ,,Můžu se zeptat, co ti je?“ vyjel jsem na ni a doufal, že dostanu odpověď. ,,Štve mě, že pořád hraješ. Jako bys tu věc měl raději než mě,“ pravila.
,,To není pravda. Jen je to pro mě relax, mám to rád,“ ozřejmil jsem jí a myslel si, že to bude stačit. ,,Už si nepřeji, abys hrál,“ pokračovala. ,,Prosím? To po mně nemůžeš chtít. Byl to dárek. Sama jsi mi ho koupila,“ cítil jsem se podvedený. Jenže ona to myslí vážně. Jsem zmatený. Koupila mi konzoli, ale nesmím na ní hrát? To má ale holčička smůlu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
