Facebook
Instagram
Karolína a David si postavili baráček a jeden pokoj zařídili pro hosty. To Karolína ovšem ještě netušila, že ho bude obývat tchyně. Nevadilo by jí to, kdyby manželova matka tolik nezasahovala do jejího soukromí.
Když jsme s Davidem (36) konečně před Vánoci dostavěli baráček, už jsme měli půlročního syna Péťu. Netušila jsem, že se to tak protáhne, ale konečně bylo hotovo a my jsme se mohli nastěhovat.
Chtěla jsem hezký pokoj pro hosty
O jednom pokoji jsme se dlouho dohadovali. David tam chtěl mít pracovnu, já jsem namítla, že by z toho mohl být pokoj pro hosty. „Často k nám někdo jezdí,“ argumentovala jsem. Tím „někdo“ jsem ale měla na mysli třeba svoji sestru nebo naše přátele.
Když se po Novém roce zase začala zvedat čísla lidí nakažených koronavirem, David prohlásil, že u nás bude bydlet jeho milovaná máma. „Než se to přežene, raději bych ji měl na očích a může ti pomoct s Péťou,“ nastínil mi. Pomoc jsem opravdu nepotřebovala, ale nemohla jsem říct ne jeho matce.
V noci se mi zjevila v ložnici, když malý plakal
David je policista a má jak denní, tak i noční služby. A v tom je kámen úrazu. Když spí doma, je všechno v pořádku, ale jak jde večer do práce, tchyně se chová jako vyměněná. Začala se mi montovat do toho, kdy mám Péťu koupat, jak ho mám uspávat apod.
Péťa měl teď období, kdy brečel ze spaní, a já jsem ho vždycky chovala. Jednou se tchyně uprostřed jeho pláče objevila v ložnici, že mi běží na pomoc. „To nemusíte. Díky, já to zvládnu,“ snažila jsem se ji mile odbýt. Chodila jsem se synem po pokoji a lehce s ním houpala, když vtom ke mně přiskočila. „Ukaž!“ řekla a vytrhla mi ho z ruky.
Kontrolovala mě, jestli spím
Byla jsem tak v šoku, že jsem ani nebyla schopná reagovat. Pak mi ho za pár minut vítězoslavně vrátila s tím, že ho uspala, zatímco u mě řval. Nemělo smysl jí říkat, že za tu dobu by mi v náručí usnul také.
Další noc, kdy byl David opět na noční, jsem byla tak vyčerpaná, že jsem usnula s Péťou. Ve spánku mě cosi začalo šimrat na tváři a pak jsem zaslechla: „Spíš? Haló, spíš?“ Když jsem otevřela oči, spatřila jsem tchyni. Lekla jsem se tak, že jsem vykřikla, což vzbudilo i malého. „Co se stalo?“ ptala jsem se jí zmateně a ona řekla: „Jen jsem chtěla vědět, jestli už spíš.“
Bylo jedenáct hodin večer. To mě tak naštvalo, že i když Péťa brečel, zvýšila jsem na ni hlas. „Vždyť jste viděla, že oba spíme. Takže jste mě vzbudila, abyste se mě zeptala, jestli spím?!“ soptila jsem a ona na mě koukala, jako kdybych já byla ta špatná. Chci ji vyhodit, a to co nejdřív. David s tím asi souhlasit nebude, tak to musím vymyslet nějak chytře.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
