Facebook
Instagram
Naše čtenářka Míša právě prožívá nelehké období. Doma má rok a půl letého chlapečka, který bohužel v noci často pláče a křičí ze spaní. Její manžel pro to ale nemá pochopení.
To, že jsem těhotná, jsme s manželem obrečeli, byli jsme tak šťastní, že budeme rodina. Když se nám narodil Patrik, doma byl trochu šrumec, ale s tím se počítalo.
Měla jsem pro to pochopení
Kamarádky vyprávěly, jak jejich děti prospaly celý den a noc a byly neuvěřitelně hodné, zato Patrik v jednom kuse plakal. Trápilo ho bříško, přes den spal v kuse dvacet minut a jinak než na sobě jsem ho nedokázala uspat. Mně to nevadilo, brala jsem to, jak to je. Věděla jsem, že mě malý potřebuje.
Hůř to ale nesl manžel Leoš. První noci statečně držel, ale pak se přestěhoval na gauč do obýváku, ze kterého byl rozlámaný. Navrhoval, abychom tam spali my, ale na to jsem nepřistoupila. „Bude to jen dočasné,“ chlácholila jsem ho.
Neustalo to
Jenže jakmile se vyřešilo bříško, začaly malému růst zuby, když to nebyly zuby, byl nemocný a plakal, protože měl horečku. Všechno jsem se snažila řešit s co největší láskou a trpělivostí. Jak oslavil první narozeniny, kamarádky říkaly, že už se to zlepší. Večer dostával kaše a vypadalo to, že bude spát celou noc.
Jenže se tak nestalo, v noci se budil a chtěl mléko. Je pravda, že ani jedna noc nebyla bezesná, ale já už jsem si na to zvykla. Leoš bohužel trpěl. Byl pořád podrážděný a nejednou poznamenal, že něco dělám asi špatně. U Patrika ke zlepšení nedošlo. Touhy po kojení vystřídaly noční můry. Patrik několikrát za noc urputně křičel a seděl u toho. Vždycky jsem ho konejšila a brala si ho sebou do postele, ale Leoš z toho byl na mrtvici.
Nevím, kdy se to zlepší
Nakonec mi sdělil, že už se prostě potřebuje normálně vyspat, jinak se z toho zblázní. Vzal si kufr s věcmi a řekl, že to je jen na chvíli. Prosila jsem, ať nikam nechodí, přece nás neopustí. „Ale já vás neopouštím“ a šel.
Přes den jsme si psali a volali a já se vždy ptala, kdy se vrátí. Jednou se Leoš vymluvil, že musí dokončit resty, které mu vznikly tím, že se nebyl schopný kvůli únavě soustředit na práci, podruhé řekl, že na něj něco leze a nechce nás nakazit. Pohádala jsem se s ním, že si nemůže jen tak zmizet, také jsem unavená, ale odejít prostě nemůžu.
Na to konto mi řekl, že se prostě vrátí, až malý nebude v noci brečet a tečka. Jsem z toho značně rozladěná. Odpoledne domů chodí, ale večer vždycky odjede pryč. Patrik pořád brečí a já to už řeším i s doktorkou, protože ty noční můry jsou děsivé. Kdy se to ale zlepší, nejsem schopna říct a myslím, že Leošovi to tak vyhovuje.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
