Facebook
Instagram
Vilda chtěl zachránit vztah s Petrou, která toužila po dítěti. Svolil, že do jejich života přivítají nového člověka, aby si ji udržel. To však ještě nevěděl, jakým pocitům bude v nedaleké budoucnosti čelit.
S přítelkyní Petrou (35) chodím už roky. Náš věkový rozdíl nikdy nebyl problém, naopak. Imponovala mi její vyspělost a rozvážnost. Nikdy na mě zbytečně nežárlila, vše řešila v klidu, pracovala na své kariéře a měli jsme se dobře. Před dvěma lety však přišlo to, co bylo nevyhnutelné.
Přesvědčil jsem sám sebe, že dítě není špatný nápad
Rozhovor o dětech, na které ona měla čas, ale já to tak ještě necítil. Odmítal jsem však myšlenku, že bychom se kvůli tomu měli rozejít. Život bez Petry jsem si neuměl představit. Proto jsem pokoušel sám sebe přesvědčit o tom, že pořídit si nějakého malého parťáka do života nemusí být špatný nápad.
Jeden večer jsme doma vypili flašku vína a skončili v posteli. Měl jsem už trochu upito a napadlo mě něco, co jsem řekl Pétě i nahlas: "Nebylo by špatné to teď zkusit, co myslíš?" Přesně věděla, o čem mluvím. To byl první večer, kdy jsme si nedali pozor. Péťa mi potom usnula se zamilovaným pohledem v náručí a já dlouho do noci koukal do stropu.
Když otěhotněla, nebyl jsem schopen adekvátní reakce
Při dalším milování už Petra očekávala, že to i teď bude bez ochrany. "Teď je ten sex úplně jiný, viď?" řekla mi během toho. Uvědomil jsem si, že už nemůžu couvnout a dál musíme brát sex jako snažení se o dítě, jinak se vystavím nepříjemnému rozhovoru.
Nevím, jestli jsem to tenkrát tak cítil, ale nechtěl jsem ohrozit pohodu mezi námi. Za několik týdnů Petra nadšeně přišla s pozitivním těhotenským testem. Očekávala se ode mě reakci, které jsem nebyl schopen. "Ty jo. A je to jistý?" zeptal jsem se. Petra mi nadšeně skočila do náruče. "Prosím tě, co blázníš, jasně, že jo! Teda, ještě musím na gyndu, ale jestli bude tlouct srdíčko, tak je to jasný." chrlila na mě.
Začínám se příchodu potomka bát
Všechna vyšetření dopadla dobře, Petra je už v sedmém měsíci a mě celé těhotenství sužují šílené obavy. Jsem zralý na dítě? Co když to jako pár neustojíme? Co když ten malý klučina, kterého má v břiše, všechno změní? Všude slyším, že už se nikam nepodíváme. Nic si nekoupíme.
Mám obrovský strach, že jsem se unáhlil. Z touhy udržet vztah jsem svolil k tomu, že do našich životů přizveme dalšího člověka, a teď se na jeho příchod necítím. Pro muže bývá narození syna životní událost, já už teď přemýšlím, jak to náš vztah neustojí a budu jen platit alimenty. Měl jsem raději cestovat, budovat kariéru. Co teď budu dělat? Nikomu se s takovými obavami svěřit nemůžu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
