Simona (30): Opustil mě v den, kdy jsem nejvíc potřebovala oporu. Zůstala jsem sama s dcerou

Nikdy jsem si nemyslela, že budu jednou psát o svém životě. Ale možná je to jediný způsob, jak pochopit, co se stalo, a proč se ve mně ještě pořád pere bolest se vztekem a touhou jít dál.

Irena (40): Manžel to nikdy neřekl nahlas, ale podle mě odešel, protože nemůžu mít děti

Zas jsem byla šťastná

Jmenuji se Simona a mám dceru Lili. Její otec – člověk, jehož jméno nechci ani vyslovit – nás opustil krátce po jejím narození. Ten odchod byl vlastně vysvobozením. Byl agresivní, výbušný a já dodnes nechápu, jak jsem si mohla namlouvat, že s ním zvládnu založit rodinu. Jediné, co z toho zbylo, je Lili – můj poklad, můj důvod vstávat ráno z postele, i když mám pocit, že už nemůžu.

Po jeho odchodu jsem byla otevřená novým vztahům, ale zároveň jsem se bála. Každý muž, který projevil zájem, ve mně vyvolával otázku: „Nebude to zase stejný příběh? Nepřijde zas bolest?“

A pak přišel Marek. Všechno bylo jiné. Nepřinesl jen klid do mého života, ale i radost do života Lili. Vidět, jak si spolu hrají, jak ji nosí na ramenou a ona se směje tím bezstarostným dětským smíchem, to byla pro mě největší odměna. Najednou jsme byli kompletní. Když jsem podepisovala rozvodové papíry, cítila jsem se lehčí než kdy předtím. Ten den byl krásnější než moje svatba. Oslavili jsme to společnou dovolenou u moře. Slunce, slaný vzduch, písek mezi prsty a Lili, která s Markem stavěla hrady. Přísahala bych, že jsme tehdy tvořili dokonalou rodinu.

Lada (44): Manžel mě opustil kvůli těhotné kolegyni. Po letech se vrátil s dítětem v náručí a prosbou o druhou šanci

Dvě čárky přinesly radost i zklamání

Čas plynul a náš vztah se prohluboval. Nikdy jsme se nebavili o dalších dětech – já jsem byla vděčná za to, co máme, a nepřipadalo mi to důležité. Až do toho rána, kdy jsem v koupelně držela těhotenský test a sledovala dvě jasné čárky. Srdce mi bušilo radostí. Představovala jsem si, jak to Markovi řeknu, jak se bude usmívat a obejme mě, jak Lili bude nadšeně poslouchat, že bude mít sourozence.

Ale místo toho přišel šok. Marek, ten trpělivý, milující muž, se najednou proměnil. „Já dítě nechci,“ řekl tiše, ale pevně. Myslela jsem, že se spletl, že to říká jen ze strachu. Ale on stál za svým. Nikdy jsme to téma neprobírali – a já jsem se ocitla před rozhodnutím, které mi ničilo duši. Nakonec jsem přijala jeho argumenty. Možná ze strachu, možná z lásky, možná proto, že jsem nechtěla přijít o rodinu, kterou jsem tak dlouho hledala.

Alice (29): Můj muž je lhář a zbabělec. Opustil mě pět dní po svatbě, rodinný život prý není nic pro něj

Bolest, která mě poslala na úplné dno

Den zákroku mám dodnes v mlze. Lili si vzala máma, aby nic netušila. Marek mě odvezl na soukromou kliniku. Zůstala jsem tam přes noc – bylo to tak lepší, aspoň jsem měla chvíli na to, abych pochopila, co se vlastně stalo. Ráno mi přišla zpráva: „Nemůžu tě vyzvednout, musel jsem odjet na služební cestu.“ Krátké, strohé, bez emocí. Zabolelo to, ale říkala jsem si, že se to stává, že práce je práce.

Až doma mě čekal opravdový pád na dno. Otevřela jsem dveře a ticho bylo nějaké jiné, prázdnější. Vstoupila jsem do ložnice a okamžitě to poznala – jeho věci byly pryč. Na stole ležel list papíru. Písmo, které jsem tak dobře znala, mi sdělovalo něco, co jsem nechtěla nikdy číst – našel si jinou a odešel. Napsal, že nedokáže být dobrým partnerem a otcem, že ho to mrzí.

Seděla jsem tam s tím papírem v ruce a cítila, jak se mi hroutí svět. Všechno, co jsme budovali, všechny sny, co jsem si dovolila mít, zmizely. A ještě navíc po tom, čím jsem právě prošla.

Magda (38): Manžel mě přesvědčil, ať zůstanu doma kvůli dětem. Když odešel k mladší milence, zbyly mi jen děti, dům a deprese

Neztrácím naději

Chtěla jsem se složit, schoulit se do klubíčka a už nikdy nevstat. Ale pak jsem slyšela, jak Lili volá z kuchyně. Zrovna přijela i s mou mámou. Její hlas mě vrátil zpátky. Ona je tady. Nic netuší. Potřebuje, abych byla silná.

Nevím, jak jí vysvětlím, že muž, na kterého se upínala tolik let, je pryč. Že ten, kdo jí říkal „princezno“, ji opustil. Ale vím, že ji nenechám padnout. Protože pokud jsem se něco naučila, tak to, že rodina není o lidech, kteří nás zklamali. Rodina je o těch, kdo zůstanou. A já zůstanu. Kvůli Lili. Kvůli sobě. A možná i kvůli tomu, že jednoho dne přijde někdo, kdo nebude jen slibovat, ale kdo opravdu zůstane.

Další příběhy ze života →

Iveta (34): Nemohu překonat zlomené srdce. V den, kdy se mi narodil syn, přítel se se mnou rozešel

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].