Facebook
Instagram
Mirka by nikdy nenapadlo, že nastane doba, kdy se bude za svoji ženu Věrku stydět. Přestala o sebe dbát a je na to hrdá. Už se nemaluje, nepečuje o vlasy, a také se začala oblékat jako vandrák. Mirek se za ni stydí, jenže neví, co s tím udělat.
S Věrkou (30) se něco stalo a já musím přijít na to, co se děje. Z ničeho nic se o sebe přestala starat. To, že se nemaluje a neupravuje si vlasy, bych možná ještě přežil. Jenže to, jak začala chodit oblékaná, když jdeme mezi lidi, je otřesné. Přistihl jsem se při pocitu, že se za ni stydím.
Manželka nadobro odhodila šminky
Už před dvěma lety si hodně stěžovala na to, jak jí barvení ničí vlasy. Rozhodla se, že si nechá barvu odrůst a vrátí se ke své původní. Přiznám se, že jsem pořádně nevěděl, jaká to je, protože co jsme spolu, tak se barví. Během odrůstání docela trpěla. Pořád nadávala. „Podívej se, jak to vypadá. Jako počůraná sláma," bědovala.
Místy měla chuť znovu použít barvu, ale nakonec to zvládla. Dnes má řekněme světle hnědou barvu vlasů. Mě osobně se to líbí mnohem víc, než ta blond, co si dávala. Kdyby ale zůstalo jen u toho... K přírodní barvě vlasů se přidala další věc. Věrka, která ráno vždycky trávila hodinu v koupelně, aby se namalovala, poslala šminky k šípku.
Byl to docela šok. I když kosmetice moc nerozumím, tak to, že nemá vrstvy make-upu a nánosy řasenky, jsem si všimnul hned. Vypadala totiž najednou bledě, nebo možná spíš nemocně. Ona v tom však našla zalíbení. Natřásala se, že teď je to konečně ona, protože je vidět její přirozená krása.
Přestala se i hezky oblékat
Já osobně jsem si na její novou image těžko zvykal. Už nebyla tak půvabná. Po několika měsících jsem si všimnul, že své trendy oblečení vyměnila za teplákové soupravy nebo odrbané kalhoty. Když tak chodila doma, přimhouřil jsem oko. Když mi ale takhle sedla do auta se slovy, že jedeme nakoupit, zhrozil jsem se.
„A to jdeš jako takhle oblečená do krámu?" ujišťoval jsem se před nákupním centrem. „No, jdu. A co je na tom?" divila se. „No, v té mikině si dopoledne smažila řízky, jsi tím cítit," dával jsem najevo, že se mi to nelíbí. „A on ke mně bude jako někdo čuchat?" durdila se. „Byl bych rád, kdybys počkala v autě," nadhodil jsem a doufal, že mě poslechne.
„Jdu taky. Chci si koupit věci, které bys nenašel," pronesla a už si to v odrbaných teplákách štrádovala pro košík. „No, to potěš," povzdechl jsem si. Šel jsem za ní pomalým krokem, aby si nás nikdo nespojoval. Znovu jsem si ji prohlédl. Vypadala vážně otřesně. Na hlavě smotaný divoký drdol, ze kterého jí pomalu trčela sláma.
Stydím se s manželkou chodit mezi lidi
Na mikině měla zbytky mouky. Když jsme ve frontě potkali mého kamaráda Frantu, neuniklo mi, jak se s opovržením dívá na Věrku. Málem jsem se propadl hanbou. Za pár dní jsme se potkali nad pivem a taky se mi pěkně vysmál. „Tak jsem koukal, že se z Věrky stala popelka," utahoval si ze mě. Nebylo mi to zrovna dvakrát po chuti.
Věrka vypadá skoro jako žena bez domova. Zaplaťpánbůh, že když jde do práce, vezme si alespoň džíny a celkem ucházející tričko. Ale to, jak chodí doma, nebo když spolu někam jdeme, je prostě ostuda. Mockrát jsem ji žádal, aby se upravila a nedělala mi ostudu. Ona mi na to ale řekne, že se tak cítí dobře. Myslím si, že až jí bude třeba šedesát, tak to pochopím. Teď jí ale je čerstvých třicet a není důvod, aby se o sebe přestala starat. Snad to odezní stejně rychle, jako to přišlo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
