Facebook
Instagram
Když byla Petra malá, chodila si hrát do opuštěného domu u nich na vsi. Jednoho dne v něm ale zažila něco, co ji tam přimělo přestat chodit. V jednu chvíli se samovolně zamknuly dveře a ona zůstala uvnitř uvězněná. Letos se Petřině vnučce stalo něco podobného.
Když jsem byla malá, chodívávala jsem si hrát do opuštěného domu na konci vsi. Jednou jsem tam zažila něco, co mě k smrti vyděsilo a už jsem se tam nikdy neodvážila. Dnes po letech, kdy jsem na to téměř zapomněla, mi dávnou příhodu připomněla vnučka Natálka (6). I ona v domě zažila něco strašidelného.
Jako dítě jsem utíkala do polorozpadlého domu
Když mi bylo tolik, co Natálce, utíkávala jsem si hrát do vybydleného domu v naší vsi. Samozřejmě tajně, protože jsem od rodičů měla zákaz tam chodit. Byl roky opuštěný a napůl rozpadlý. Mě bavilo se prodírat starými a zaprášenými věcmi, které se všude válely. Nejraději jsem chodila do druhého patra, kde byl i dětský pokoj.
Udělala jsem si tam malý bunkr a vždycky si v něm hrála. Až do onoho osudného dne. Byl zrovna podzim a já se doma nudila. Máma musela odjet do práce a táta dospával noční směnu. Žádná z kamarádek nebyla doma, a tak jsem se vydala do "svého" baráku.
Zalezla jsem si do pokoje a hrála si s panenkami, které jsem si vzala s sebou. Po chvíli jsem uslyšela ránu ze spodního patra. K tomu se přidaly kroky po polorozpadlých parketách. ,,Kdo je tam?“ špitla jsem strachy. Nikdo se neozval, a tak jsem si hrála dál. Dodnes si pamatuji, jak jsem se lekla, když najednou cvakly všechny zámky u dveří. Zmocnila se mě panika.
Málem jsem zůstala v domě uvězněná
Utíkala jsem ke dveřím a chtěla utéct. Jenže byly zamčené. Volala jsem o pomoc, ale žádná nepřišla. Přes dveře jsem slyšela kroky, které rychle běhaly po schodech. Jediná možnost, jak z domu utéct, bylo oknem. To šlo díky bohu otevřít. Skočila jsem dolů, až jsem si odřela koleno.
Domů jsem běžela, co mi nohy stačily. Schovala se do pokoje a slíbila si, že už do toho domu nikdy nevkročím. Rodičům jsem nemohla říct, co se stalo, protože bych dostala tak akorát vynadáno. Snažila jsem se na hrůzný zážitek zapomenout a po letech se mi to snad i podařilo. Nebýt toho, s čím nedávno přišla moje vnučka Natálka.
Byla u nás týden na jarních prázdninách. Na každý den jsme měli naplánovaný výlet. Tři dny před tím, než měla jet domů, jsem ale onemocněla. Ležela jsem v posteli a Natálka mi vařila čaj a starala se o mě. Jedno odpoledne jsem tvrdě usnula a Natálka se měla dívat na televizi. Když jsem se probudila, nemohla jsem ji najít.
Vnučka v domě zažila něco podobného
Když jsem vykoukla z okna, akorát běžela po ulici a křičela. Domů přiběhla celá vystrašená. ,,Babi, babi, v tom domě straší,“ lapala po dechu. ,,Já vím, že tam nesmím chodit, ale...,“ a pevně mě objala. ,,Hrála jsem si v horním patře, když se najednou zabouchly a zamknuly všechny dveře,“ popisovala. ,,Chtěla jsem utéct, ale nebylo jak. A pak, babi, pak jsem slyšela nějaké hlasy a kroky,“ rozbrečela se.
,,Tak jsem vyskočila z okna a utíkala domů,“ dodala a já si hned vybavila, co se tehdy stalo mně. Nebyl důvod vnučce vynadat. Také jsem byla dítě a objevovala neznámé. Natálce jsem povyprávěla, co se stalo tenkrát mně. Je jasné, že s tím domem není něco v pořádku. Stejně jako já si slíbila, že už do něj nikdy nevkročím, tak po této zkušenosti se ke mně přidala i Natálka.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
