Facebook
Instagram
Naďa miluje procházky. Na jednu se vypravila sama a do smrti na ni nezapomene. Během cesty narazila na opuštěný dům, na jehož zahradě spatřila záhadnou siluetu. Ta ji psychicky hodně poznamenala.
Když je hezké počasí, ráda podnikám delší procházky. Hřejivé sluneční paprsky, čerstvý vzduch, příroda… Není nad takový výlet. Buď chodím s přítelem Bohdanem (28), nebo vyrážím sama. Kolikrát si udělám i delší trasu, což znamená tak třicet kilometrů. Sama jsem se vypravila i onoho dne. Bylo polojasno, teploměr ukazoval příjemných osmnáct stupňů. Škoda sedět doma. V tu chvíli jsem však ještě netušila, jaký děsivý zážitek mě čeká.
Záhadná bytost mě pořádně vystrašila
Vzala jsem si batoh, vodu, nějaké jídlo a mazala do přírody. Vybrala jsem si jeden okruh k rybníku, podél lesa a zpět. Jen mě mrzelo, že se mnou nemohl jít Bohdan, který bohužel musel do práce. Jinak to ale absolutně nemělo chybu. Pustila jsem si do sluchátek hudbu a šlo se mi báječně.
Měla jsem za sebou asi sedm kilometrů chůze. Kráčela jsem po jedné užší cestičce na louce, když jsem si na pravé straně všimla opuštěného domu. Zaujalo mě, že ačkoliv nevál vítr, branka se neustále lehce otevírala a zavírala. „Co to má být?“ divila jsem se a civěla na ni.
Nedalo mi to a vydala jsem se k brance, abych zjistila příčinu. Byla jsem šíleně zvědavá, nakonec jsem zašla i dovnitř. „Je tu někdo?“ ptala jsem se nahlas, jenže nikdo neodpověděl. Popošla jsem kousek na zahradu a najednou jsem na jejím konci zahlédla něco divného. U plotu byl stín nějaké postavy, která obcházela zahradu. Ztuhla mi krev v žilách, od strachu jsem zůstala stát jako přibitá.
Ten dům ztratil majitele
Nechápala jsem, co se děje. Silueta se začala přibližovat ke mně. Bála jsem se, udělala čelem vzad a mazala k východu. Upalovala jsem pryč, co nejdál od tohoto domu. Ani jednou jsem se neotočila. Třásla jsem se tak, že jsem to raději vzala zkratkou domů.
Jakmile jsem doma za sebou zavřela dveře a byla v bezpečí, ihned jsem volala Bohdanovi. Myslel, že si dělám legraci. Když ale zjistil, jak jsem rozrušená, vyrazil za mnou. Pak jsem mu vše dopodrobna vypravovala. Uklidňoval mě a slíbil, že tomu přijdeme na kloub.
Další den jsme k tomu domu vyrazili spolu. Branka byla otevřená dokořán. Bohdan měl pro strach uděláno a zašel dovnitř. Žádnou siluetu však neviděl. „Vidíš, asi se ti něco zdálo,“ mrknul na mě. Marně jsem se ho snažila přesvědčit, že jsem nefantazírovala. Nevěřil mi. Když už jsme se chystali k odchodu, kráčela kolem domu starší žena. Jakmile nás spatřila, zamířila rovnou k nám. „Tady dlouho bydlel jeden starší chlapík. Před měsícem umřel. Rodinu neměl, takže to tu zeje prázdnotou,“ vysvětlovala nám.
Navštívila jsem odborníka
Chvíli jsme si povídali, svůj zážitek jsem jí ale zatajila. Rozloučili jsme se a pomalu vyrazili zpátky domů. Bohdan byl úplně v klidu, ale já vůbec nebyla v pohodě. Tahle příhoda mě psychicky poznamenala. Záhadné bytosti ze zahrady jsem měla plnou hlavu a v noci jsem špatně spala.
Sama jsem to nedokázala zvládnout, proto jsem vyhledala psychologa. Byl skvělý, pomohl mi. Jeho terapie zabraly a ze stavů úzkosti mě dostal. Ta silueta se mi však vryla do paměti a asi hned tak nezmizí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
