Facebook
Instagram
Božena jela se svojí vnučkou zavzpomínat na místa svého dětství. Vnučka tam našla starou pamětní minci. Božena ji jako dítě dostala od své babičky, která jí tvrdila, že mince má tajemnou moc.
Mým největším štěstím je vnučka Sofie (8). Její matka se jí moc nevěnuje, takže se snažím, aby byla co nejvíc u mě. Vnučka dostala skvělý nápad, který jsme musely společně zrealizovat.
Zpátky do dětství
Často jsme spolu jezdily do lesů, kde jsme stavěly domečky pro skřítky nebo sbíraly kameny, na které jsme potom doma společně malovaly. Byla zvědavá, kam jsem si chodila hrát já jako malá. Naplánovala jsem tedy výlet do minulosti. Jely jsme do Březové nad Svitavou. Těšilo mě, že ji zajímá, kde jsem vyrůstala.
Vesnice vypadala jinak. Byla jsem za tento nápad velmi vděčná, protože se mi vybavilo mé krásné dětství. Ukázala jsem Sofii místa, na která ráda vzpomínám. Vesnici tekl potok, kde jsme jako děti řádily. Vydaly jsme se tedy podél toku. Všechno se mi vybavilo. Sofie utíkala kousek přede mnou.
„Babičko, podívej se, co jsem našla,“ volala na mě a ukazovala mi starou minci. Spráskla jsem ruce a řekla jsem: „Ty mi to neuvěříš, ale ta je moje. Tu mi dala kdysi před lety moje babička. Jenže já ji jednoho dne ztratila.“ Vzala jsem si ji do ruky. Nebyla to totiž mince z dnešní doby, ale pamětní. Byla tak specifická, že jsem ji hned poznala.
Kouzelná mince
Vyprávěla jsem vnučce, co mi babička tehdy řekla, když mi ji dávala. Tvrdila totiž, že mince má tajemnou moc. Pokud ji má někdo s dobrým srdcem, mince mu nadělí peníze. Jako malá jsem tomu věřila, měla jsem ji v peněžence a vždycky druhý den mi přibyly drobné peníze. Dnes vím, že to určitě tajně dělala babička.
Rozhodla jsem se, že minci dám Sofii stejně jako babička kdysi mně. „Jen ji pořádně hlídej, abys ji neztratila jako já,“ upozornila jsem vnučku. Sofie si ji dala k sobě do peněženky a doufala, že je mince vážně kouzelná. Měla tam ještě dvě desetikoruny a jednu pětikorunu.
Večer jsme sedly na vlak a vracely se domů. Druhý den měla jet vnučka zpět k matce. Ráno mě vzbudil hlasitý jekot Sofie. Letěla jsem se podívat, co se děje. Seděla nad peněženkou a počítala peníze. „Co se děje, že tak křičíš?“ zeptala jsem se udiveně. „Babičko, ta mince je vážně mocná. Podívej, přibyly mi další dvě desetikoruny a jedna pětikoruna!“ jásala vesele.
Babička mi nelhala
To není možné, vždyť já jsem jí tam nic nedala, přemýšlela jsem v duchu. Zeptala se mě: „Babi, byla jsi to ty, nebo ne?“ Vrtěla jsem hlavou, že ne. Sama jsem z toho byla v šoku. Odvezla jsem Sofii k matce a těšila se na další společný čas. Hned ve dveřích říkala matce o minci.
Ta jí minci zabavila, že nepatří do dětských rukou. Dala si ji k sobě do peněženky. Snacha je trochu zlá, nemáme se moc v lásce. Sofie byla smutná. Za dva dny mi volala, že její matku někdo okradl. Vzal si papírové peníze z peněženky a pak ji zahodil do koše. Ten, kdo peněženku našel, ji přišel vrátit. Mince tam naštěstí zůstala.
Mince je zpět u Sofinky v peněžence a ta se každé ráno raduje, že vážně funguje. Myslím, že mince snachu vytrestala.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
