Iva (65): S manželem žijeme ve strachu. Bojíme se, že už neuvidíme své děti a vnoučata

Jmenuji se Iva a velice ráda si čtu vaše články a příběhy lidí. Někdy se tomu s manželem zasmějeme, jindy soucítíme s těžkými osudy. Nynější situace mě dohnala k tomu, abych vám i já popsala, jak to zvládáme.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (37): Manžel mi nadával kvůli guláši. Ukázalo se, že ztratil chuť, protože má koronavirus

Nic nám nechybělo

S manželem Josefem jsme spolu celý život. Znám ho už od svých patnácti let a byl to vždy muž mého života. Společně jsme vychovali tři děti a užívali si vnoučata. To se změnilo začátkem tohoto roku.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (56): Stydím se za manžela. Přišla jsem na to, že udával sousedy a známé. Nikdo nás nemá rád

Radost nám dělala vnoučata

Bydlíme v baráčku na vesnici, řekla bych, že na svůj věk jsme oba velice čilí. Já si pěstuji zeleninu, zavařuji kompoty a Pepa pořád něco kutí. Oba jsme si vždy užívali, když k nám přijely naše děti, a nejlépe, když se sešli všichni najednou.

Tomu ale počátkem prvního nouzového stavu odzvonilo. Děti o nás měly strach a snažily se nám pomoci, na druhou stranu to ale dělaly tak, že nám třeba nákup nechávaly na rohu domu nebo s námi mluvily z dálky. Víme, že jsme oba v rizikové skupině, ale jak jsme osaměli, bylo to nesnesitelné. Za celé léto jsme měli všehovšudy čtyři návštěvy, pak to děti opět omezily, s ohledem na naše zdraví, aby nás neohrozily. Už jsme se s Pepou rozzlobili, zvali jsme je k nám pořád, protože ta samota je pro nás horší než vir.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (33): Už na jaře jsme se málem rozvedli. Teď musíme být zase doma a já to nedám

Nevíme, co bude dál

Ujišťujeme je, že jsme zdraví a ničeho se nebojíme, ale je to strašně těžké. Nedávno nám volal nejmladší syn Zdeněk a říkal, že jsou v karanténě, školy zavřené, nechce k nám vůbec přijet. Dcera také, řekla, že se uvidíme až za čtrnáct dní. Ty uběhly, pak volala, že až další týden, a já se bojím, že vnoučata neuvidíme vůbec.

Je pravda, že manžel je vyléčený onkologický pacient, a tak ho nechtějí ohrozit, on to ale tak vůbec nebere. Měl teď jít na kontrolu a vše se zrušilo kvůli pandemii, tak se vztekl a začal se oblékat: „Když nejedou oni k nám, pojedeme my k nim, nachystej se“ a já volala dceři, že za chvíli přijedeme, ta nám to ale zatrhla, že jsme se zbláznili. „Všichni začínají být nakažení, zůstaňte doma a vydržte to. Co potřebujete, to vám dovezu.“ Ale my potřebujeme rodinu a tu nám nic nenahradí. Ten strach, jestli se ještě uvidíme, je strašný.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (38): Nebylo to spodní prádlo, ale cizí rouška, která usvědčila manžela z nevěry

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].