Roman (40): Vlastní vinou jsem přišel o všechno, co jsem měl. Nyní bojuji o přízeň své ženy

Člověk je schopen dlouho přehlížet pravdu, a to jen proto, aby ve svém životě nemusel nic měnit. To, že mám problémy s alkoholem, jsem si uvědomil až po tom, co jsem pod vlivem zranil člověka a šel do vězení.

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (41): Po dceřině tragické smrti jsem propadla alkoholu. Paradoxně mě zachránilo manželovo neštěstí

První náznaky, že mám problém

Když jsme se s Maruškou seznámili, mě bylo dvacet jedna let. Akorát jsem začínal v menší firmě jako pomocná síla. Marie snila o tom, že až vystuduje, bude pracovat v lékárně. Mohu s klidným svědomím říct, že Marii mi seslalo samo nebe. Je to čistá duše, která nikomu nepřeje nic špatného. Komu může, tomu pomůže.

Byl jsem nesmírně šťastný, když na moji žádost o ruku řekla ano. Svatba se konala tři roky od našeho seznámení. Rodina nám to přála a všichni jsme věřili, že spolu budeme až do smrti. Já jsem zůstal ve firmě jako bagrista. Chlapi v práci dost často popíjeli. Já si dal ze začátku sem tam také. Vždycky mě dokázali ukecat. „Přece nebudeš trhat partu," rýpali do mě.

Z občasného pití se stalo každodenní popíjení po skončení pracovní doby. Ve dnech volna jsem se snažil alkohol obcházet. Bohužel, příliš se mi to nedařilo. Pět piv před tím, než jsem šel spát, se stalo zvykem. Moc dobře si pamatuji, že mě Maruška prosila, abych ubral. „Víš přece, že alkohol lidi ničí. My ho k životu nepotřebujeme."

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (34): Partner se mnou spí, jen když si dá skleničku. Vadí mi to, ale bez alkoholu mám smůlu

Lhal jsem si do kapsy

Vůle byla nulová a chuť vysoká. Z maléru mě tehdy ještě vytáhlo Maruščino těhotenství. Po oznámení zprávy, že budu otcem malé princezny, jsem pití omezil. Téměř sedm let jsem sekal dobrotu. V práci bez alkoholu a vždy rovnou domů. Maruška byla zase šťastná a já měl život pevně ve svých rukách. Za další tři roky Marie znovu otěhotněla.

V polovině těhotenství ale potratila. Zatímco ona to zvládala relativně dobře, já jsem začal zase popíjet. V práci, cestou domů, doma... Dceři Hance v té době bylo deset let. Dnes se fackuji za to, že se malá holka musela denně dívat do tváře opilému otci. Marie už nebyla tak tolerantní. „Jestli s tím pitím nepřestaneš, odejdeme. Musíš si vybrat."

Ten den jsem se rozhodl, že se naposledy napiju a poté toho na vždy nechám. Cestou z práce jsem se ještě stavil koupit ženě kytku. Měl jsem v hlavě připravený slib, že se pití už nikdy nedotknu. A že jsem měl v krvi dvě promile? Nesešlo mi na tom. Opilý člověk vidí realitu vždy trochu jinak. Ten den jsem sedl za volant a srazil ženu.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (36): Našla jsem si vyléčeného alkoholika, v jeho přítomnosti si nemůžu nalít ani skleničku vína

Musím svoji rodinu získat zpět

Byl jsem odsouzen na tři a půl roku. Nástup do vězení jsem nesl těžce. Pořád jsem přemítal nad tím, kde jsem udělal chybu. Dlouho jsem si nechtěl připustit, že za to můžu já sám. Za celý pobyt ve vězení Marie nepřišla. Dostal jsem vězení jen dopis. Jednalo se rozvodové papíry. Propadl jsem se na samé dno. Přišel jsem o ženu, o dceru, o práci...

Musel jsem platit náhradu škody poškozené. A měl jsem neskutečnou chuť se napít. Roky ve vězení mi ale daly jedno - prostor přemýšlet. Srovnat si priority. V den, kdy mě propustili, jsem vyřídil několik nezbytností a mé další kroky vedly do protialkoholní léčebny. Déle jak rok jsem se léčil. Psal jsem Marušce dopisy. Nikdy neodpověděla. Teď jsem čistý. Minulost nezměním, ale budoucnost snad ještě ano. Pozval jsem ji na čaj a ona přijala. Doufám, že dostanu ještě jednu šanci.

Mohlo by Vás zajímat:

Anastázie (42): Zatajila jsem partnerovi svoji minulost. Své neupřímnosti nikdy nepřestanu litovat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.